MŮJ EGOISTICKÝ SOUSED(MAVY)

20.

,,Už tu čekám tři hodiny a pořád nic! Co tam sakra-" ,,Pane?" ozve se za mnou doktor. ,,Kde je Karel? Co je s ním?!" vyklopím ze sebe hned jak ho uvidím. ,,Klid.. pan Kovář je stabilizovaný a teď spí.. operaci jsme sice zvládli, ale nebylo to nic lehkého. Bude tu muset zůstat čtyři dny určitě" jak to dořekne, spadne mi kámen ze srdce. ,,Můžu za ním?" optám se. ,,Je po operaci. Měl by mít klid a navíc.. spí" pokroutí hlavou. ,,Prosím! Na chvilku! Potřebuju ho vidět" nervózně si hraju s prstama. ,,No dobrá, ale na pět minut! Je na normálním pokoji, číslo 23" otočí se na patě a odejde. Neváhám a hned se rozeběhnu hledat pokoj. Pro jistotu raději zaklepu a poté vejdu. Spí. ,,Ahoj kámo.." řeknu nejistě. Potichu si sednu na židli vedle postele a prohrábnu si vlasy. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku.." chytnu ho za ruku ,,Zní to asi divně, ale já už tě beru jako kamaráda. Opravdu skvělého kamaráda. Vím.. moc dlouho se neznáme. Bude to asi tím, že mám pouze jednoho kamaráda a potřeboval jsem nutně někoho. Někoho o koho se můžu opřít. Vím.. jsem někdy fakt strašný, ale takový už jsem. Prostě.. hlavně že žiješ. Zítra přijdu.." stoupnu si, ale ucítím jak mi trochu stiskne ruku. ,,Ty nespíš?" zeptám se, ale on mlčí. Nechávám to být a pouštím ho. ,,Ahoj.." rozloučím se i přes to, že nedostanu odpověď.