Colleen (Caroline ||)

Co dokáže válka

Armáda zakuklenců v kápích stála nad školními pozemky a zhlížela na hrad, tyčící se pod nimi.

Uvnitř hradu probíhala stovka nohou, všichni se připravovali na nastávající bitvu a loučili se se svými blízkými, pro případ že se už nikdy víc neuvidí.
Je hrozné co válka udělá s dětmi, zamilovanými, rodinami a všemi ostatními lidmi, jenž jsou do ní zataženi.

Běžel po schodech nahoru a rychle oddechoval.
Vrazil přímo do ní, vztáhl po ní ruku a pevně jí sevřel v objetí.
,,Miluju tě"políbil jí na rty a na chvíli sevřel v dlani amulet, co se jí houpal na krku, navlas stejný jako nosil stále při sobě on sám.
,,Dávej na sebe prosím tě pozor"stiskla mu ruku a odhrnula si pramen blonďatých vlasů za ucho, které jí zdobily obrovské ředkvičkové náušnice.
Lenka a Neville Longbottomovi se už znovu rozeběhli každý jiným směrem uprostřed propukající bitvy.

Molly svírala křečovitě ruku svého manžela a vzhlížela vzhůru, jakoby tím snad mohla udržet ochrannou bariéru co nejdéle pohromadě.

Draco stál před vstupem do sklepení.
Před lety tudy chodíval na kolej, dnes se však znovu ocitl v bitvě. Tentokrát byl ovšem rád, že stojí na správné straně, kterou si mohl vybrat sám.
Ohlédl se po krocích, které utichly kousek od něho.
,,Dávej na sebe pozor, tati"
,,Buď opatrný, Scorpiusi"a váhavě rozpřáhl náruč, syn ho k jeho údivu opravdu objal.

,,Buď opatrný Jamesi..
Mám tě rád, Lily
Tebe taky mami..tati"objal Albus Potter své příbuzné a rozeběhl se pryč.
Ginny vtiskla svému muži naléhavý polibek a každý se rozeběhl jiným směrem.

,,Ještě se uvidíme, Luku"usmála se povzbudivě Lily na Luka Smithe, syna bývalého člena BA, Zachariáše Smithe.
,,Doufám, Lily..moje sladká Lily"políbil jí procítěně na rty a hrnoucí se dav studentů je rozdělil.

,,Miluju tě"
,,Miluju tě"políbili se a dlouze se zahleděli do očí.
Chtělo se jí říct, ať zůstane s ní, hlavně ať jí neopouští.
Věděla ale, že bitva je stejně rozdělí.
Chtěla ho prosit, aby byl v pořádku..aby ho znovu málem neztratila navždy, ale on to všechno vyčetl z jejích očí.
,,Nic mi nezabrání v tom, abych tě znovu políbil a vzal do náruče"políbil Caroline na rty a vdechoval její vůni, než se mu ztratila v davu.
Fred se rozeběhl směrem k nádvoří.

Ochranná bariéra se tříštila na kusy.
Rose se naposledy ohlédla.

,,Miluju tě Rose...musím ti to říct, než budeme oba mrtvý" a poprvé jí váhavě ale tak naléhavě políbil.
,,Buď opatrný Paule"zašeptala tiše a ještě jednou ho políbila.
Syn Parvati Patilové, Paul Walker, se rozeběhl k Astronomické věži.

Nepotřebovali slova.
Vše potřebné vyčetli z očí jeden druhého.
Hermiona políbila svého manžela a vydala se do boje.

Victoria stála na nádvoří, prsty propletené s Teddym Lupinem.
Možná že před pár minutami se naposledy shledala se svou sestrou Dominique, bratrem Louisem, matkou Fleur a otcem Billem.
Možná že tady zemře ona, nebo někdo z nich, nebo Teddy..nikdo nic nevěděl.

Dominique políbila Steava na rty, než se rozeběhla chodbou pryč.
Milovala Steava Carlesohna už od čtvrtého ročníku, a dnes si poprvé oba přiznali své city.

Ochranná bariéra se rozprskla a upadla v zapomnění.
Jakoby nikdy nebyla, armáda zakuklenců mířila do hradu.

~~~

Strhl se souboj.
Kletby létaly vzduchem a chladný vzduch jim cuchal vlasy.
,,Caroline vydej nám obraceč času!
Po návratu Pána Zla, se nám všichni podřídíte a budete ušetřeni..nebo bojujte, ale tentokrát to nebudeme my, co odejdou poraženi!"křičel Lucius Malfoy, jehož kouzlem zesílený hlas, se nesl celým hradem.
Všechny jejich odpůrce to však jen popohnalo kupředu, jeho slova jakoby jim vlila do žil novou dávku odhodlání.
Návrat Voldemorta by znamenal konec.

,,Avada Kedavra!"ohnal se po ní kletbou která se nepromíjí.
Naštěstí se zelenému paprsku světla hbitě vyhnula.
,,Petrificus totalus!"pokusila se protivníka znehybnit, místo toho jí však ze zadu do zad udeřila něčí dobře mířená kletba a Ginny Potterová se bezmocně svezla k zemi.

,,Sectumsempra"namířil Harry hůlkou proti černě oděné osobě, stojící kousek od něho.

,,Rosie!"zakřičel Ron a vrhl se dceři na pomoc.
Odzbrojili společně jednoho ze zakuklenců a sotva se stačili letmo obejmout, metali po nich kletbami další z nich.
Někdy mezi nimi opravdu panovaly neshody, avšak teď šlo všechno stranou.
Zůstala jen nevyřčená slova, láska a syrový strach.

Tvář mu zaplavila bolest a košili mu zmáčel potok jeho vlastní krve.
Mávnutím hůlky se jednoho z protivníků zbavil a čelil dalšímu tuctu.
Kéž by tady byla..pomyslel si.
Kéž by tady byla ta jediná žena, která ho kdy skutečně milovala.
Kéž by tady byla ta čistá a nevinná duše, aby se jí mohl za všechno omluvit.
Kéž by byla naživu.
Draco zahlédl v bojující vřavě tmavovlasou, útlou ženu s i na tu dálku, moc krásnou tváří.
Ona byla středem jeho vesmíru.
Neexistovalo pro něho nic než jen ona, ona a jeho syn Scorpius.
Myšlenka na jeho ženu, které tak moc ublížil, se rozplynula jako pára nad hrncem.
Nechával nehybná těla zakuklenců za sebou a neohroženě mířil k ní.

,,Neee!"proťal hlasitý výkřik okolní prostředí.
Bitevní vřava jakoby pro ni utichla.
Svezla se k zemi a propukla v srdceryvný pláč.
,,Ne, prosím..neberte mi ho.."škemrala, jakoby to snad někdo mohl vzít zpátky.
Hladila jeho zrzavé vlasy a modré oči měla zalité slzami.
Hleděla do tváře svého manžela, do očí které už se na ni nikdy neusmějí, na jeho rty, kterými jí už nikdy nepolíbí...
Byl pryč.
Nedalo se to vrátit.
Fleuřina ramena se otřásala vzlyky.
Seděla na chladné zemi a tiskla Billovu ruku.
Bylo jí náhle všechno lhostejné.
Její manžel, který pro ni byl celý svět, byl mrtvý.
Zaslechla křik.
Apaticky zírala před sebe ještě další minutu, než se vzpamatovala.
Tohle byl křik Dominique, její Dominique!
Její dcery.
Ano, samozřejmě.
Ještě nesmí umřít, i když by si to moc přála, ještě tu má tři děti, své milované děti.
A to jí vehnalo ztracenou sílu a energii.
Rozeběhla se hnaná láskou k Victorii, Dominique a Louisovi.
Musela být statečná.
Musela je chránit.

Trosky z podlomené části schodiště se sesypali dolů.
Roxy a Felix se zděšeně podívali nad sebe.
Držící se za ruce se rozeběhli do bezpečí, jenže bylo pozdě.
Sutiny hradu je zasypaly a pohřbily pod svou obrovskou hmotností.
Angelinin zoufalý křik se odrážel od stěn.
Mávala pošetile hůlkou a snažila se kameny odstranit, z očí se jí draly slzy a zoufale křičela.
Není horších muk pro matku, než když přijde o své děti.
Angelina se zoufale dál snažila kameny odházet.
Našla jejich těla.
Choulila se k sobě a Angelina si nejprve toho zvláštního gesta nevšimla, pro ni to znamenalo konec světa.
Jenže její starší dcera držela vztyčenou hůlku nad klubíčka jejich smotaných těl.
Ona je oba znehybněla a tím dokázala oba uchránit před zabitím kameny.
Angelina mávnutím hůlky oba zase rozpohybovala.
Roxy a Felix se jí rozeběhli do náruče.
Angelina stále plakala.
Byla v šoku, byla šťastná a pořád na smrt vyděšená.

Vrhal po ní jednu kletbu za druhou, Caroline jim však všem dále vzdorovala.
Motala se jí rozseklá hlava a prameny krve jí zmáčely vlasy.
Náhle jakoby ohluchla.
Všechno, úplně všechno utichlo.
Neslyšela ani tlukot svého srdce, ani svůj zrychlený dech.
Zatmělo se jí před očima a poslední co cítila, byl pád do zadu.
Necítila nic, neslyšela ani neviděla, jen padala a upadla do černočerné tmy a ticha.