Colleen (Caroline ||)

Marné hledání

Druhého dne vstal už v šest hodin ráno, ne že by snad spal, jen tiše ležel a s depresí sledoval strop.
Ospalým krokem se vypotácel z ložnice a sešel schody dolů do kuchyně.
Ginny mu se stejně vyčerpaným výrazem, podala silnou kávu a po jejím vypití se oba, převlečení a s novou dávkou odhodlání, postavili do krbu, načež je spolkly zelené plameny.

Objevili se v tak známém pokoji a vystoupili z vyřezávaného zdobeného krbu.
Přivítala je postava, schoulená naproti v křesle, s výrazem šílence a naprostého zoufalství.
Poplašeně jim pohlédl do tváří a roztržitě vstal a objal je na přivítanou.
Během pár minut se tu objevila i Hermiona s Ronem a po chvíli i George, s únavou a depresí protáhlými tvářemi, a posadili se k Harrymu s Ginny.
Fred jim v roztřesených rukách podával všem hrnečky s kávou.
Polovinu jejich obsahu vylil ale nevypadal že by si toho všiml.
Krb se znovu rozhořel a objevil se v něm Draco Malfoy.
Fred ukázal chvějícím se prstem na poslední šálek a Draco se s chutí napil.
Během dalších deseti minut už stáli všichni na nohou.
,,Co budeme dělat?"
,,Já už vážně nevím, kde by mohli být?"
,,Draco, prosím..napadá tě ještě něco?"
,,Já..vážně nevím, napadá mě nejspíš poslední místo.."
,,A to?"
,,Nerad bych se tam vracel, ale je tu šance že tam opravdu otec šel..
V dětství jsem tam trávil hodně času..nenáviděl jsem to..ale..neměl jsem na výběr.."zamumlal si spíš pro sebe a tvář se mu na chvíli smutně stáhla.
,,Nicméně"začal už znovu hlasitě,,myslím, že vím kam mohl ještě jít"
Všichni vyšli před dům, a jen co překročili bariéru kolem pozemku, přemístili se.

~~~

,,Tady je to"polkl nasucho Draco a rozhlédl se kolem.
Stáli kousek od hlubokého, tmavého lesa, naproti nim se tyčilo obrovské sídlo s několika věžmi.
Celé okolí, včetně sídla, působilo ztemnělým dojmem a v žaludku se jim usídlil syrový pocit.

,,Co je to za místo, Draco?"zeptala se tiše a ostražitě Ginny.
,,Tohle?
Tohle je, Weasleyová, sídlo Pána Zla"řekl a za jeho posledním slovem se na chvíli rozhostilo úplné, mrtvolné ticho.
,,Pojďte"pokynul jim a pomalou chůzí zamířili k tvrzi.
,,Potterová"zaskřípala zlostně zuby, načež jí Harry s pobaveným a láskyplným šklebem, vzal kolem pasu.

,,Uděláme to jako minule, ano?"řekla Hermiona, ale ve skutečnosti to nebyla otázka, byl to pokyn.
Místo odpovědi se všichni postavili do skupinek jako včera.
Ginny vzala Freda za ruku, Harry se postavil po bok Dracovi a Hermiona vedle Rona a George se jen spokojeně usmála.
,,Dobře, Draco kolik to tu má pater?"
,,Sklepení a pak další čtyři patra"
,,Fajn, ty a Harry prohledáte čtvrté a třetí patro, já a kluci zajdeme do druhého a prvního..no a Fred s Ginny mají na starost sklepení, řekla bych že je největší"nakoukla za schody, kde se rozprostíralo hotové bludiště spletitých chodeb, končící Merlinví kde.
,,Tak hodně štěstí"usmál se hořce Harry a ostatní mlčky přikývli, pak se rozešli všichni jinými směry.

~~~

,,Lumos"pozvedla Ginny hůlku a svítila si na cestu, Fred měl hůlku stále v pohotovosti a kráčel sebejistě po jejím boku.
,,Bombardo!"zamířil na první místnost, co připomínala celu.
Vzduchem se rozlétlo nespočet kamenů a kusů zdi, a opravdu, šlo o starou celu.
Fred ani nechtěl pomyslet, kdo všechno v ní už musel někdy být.

Šli dál a tmavé chodby se pořád krkolomněji stáčeli do stran, až narazili na jednu velice dlouhou a poměrně širokou, rovnou chodbou.
Po obou stranách chodby, byli všude jen cely.
Fred a Ginny se pustili do postupného probourávání se do nich a prohledáváním.
Některé byli plné starého harampádí, něco jako hotová skladiště, někde však našli přímo cely s okovy a sem tam, ještě přikovanou kostrou člověka.
Zachvěli se hrůzou a pokračovali.

~~~

Harry a Draco už prošli čtyřmi salónky a patnácti ložnicemi.
Prohledali každý kout, ale nikde nebylo po nikom ani stopy.
Až když došli do třetího patra, našli na zemi něco, co alespoň trochu připomínalo, že tu někdy někdo byl.
Na zdobeném tlustém koberci, ležel skleněný pohár od vína, vínu se už dávno vsáklo do vláken koberce.
Harry se však jako Bystrozor hodně naučil, nikdy nedat na první dojem.
Sklonil se a poklekl k poháru s odlomeným hrdlem.
Prsty zabořil hluboko do vláken koberce, v místech rudé skvrny od vína.
S všeříkajícím výrazem se znovu postavil.
,,Ta skvrna je ještě vlhká..je čerstvá"řekl a poklusem mířili tou chodbou dál.

~~~

,,Psst"přiklopila rychle jeho ústa a sáhla pro hůlku.
Zaslechla nějaký prapodivný zvuk, vycházející z dveří na konci chodby.
Přitiskla své štíhlé tělo ke zdi a tiše oddychovala.
Nějaká postava v černé kápi, vyšla ze dveří.
Zavřela strachem oči a zatajila dech, doufala že si jich nevšimne.
,,Expelliarmus!"
Hůlka kterou sotva stačila zhasnout, jí proklouzla mezi prsty.
George a Ron pohotově vytáhli své hůlky.
,,Mdloby na tebe!"
Jenže osoba v kápi se vyhnula pomocí štítového kouzla.
Hermiona jen bezmocně přihlížela souboji, a přemýšlela jak se z tohohle dostanou.
Brzy přispěchalo zakuklenci na pomoc několik dalších.
Ze zadu někdo popadl Hermionu a přiložil jí dýku ke krku.
Ron a George se poplašeně otočili jejím směrem.
,,Copak, copak Weasleyovi?"pronesl protáhlý hlas jednoho ze zakuklenců.
,,Položte hůlky, nebo za to ta maličká zaplatí.."
Ron se začal pomalu sklánět, George ho však mírným nakopnutím zarazil.
Stál a vzdorovitě pohlížel na tři čaroděje v kápích.
,,Co budeme dělat?"sykl k němu tiše Ron.
,,Nemám tušení"zahuhlal tiše a snažil se na něco, na cokoliv, přijít.

~~~

Seběhli schody dolů a stáli na chodbě ve třetím patře.
Harry navrhl
,,pojďme dolů, najít Hermionu s Ronem a Georgem, třeba taky na něco narazili.."
,,Máš pravdu"kývl Draco a scházeli i ty další schody do druhého patra.
Ocitli se na chodbě kde stálo šest lidí, dva muži v kápích mířících hůlkami na Rona s Georgem a jedem další zahalený, držící dýku u Hermionina krku.
,,Pouta na vás!"zařval Harry a dva v kápích dopadli svázání na zem.
,,Petrificus totalus"zamířil Draco hůlkou na muže držícího Hermionu.
Popadl jí za ruku a s Harrym, Ronem a Georgem v patách, uháněl chodbou pryč.

~~~

,,Bombardo!"další ze zdí se roztříštila na stovku malých kousků.
Ginny už takhle rozbořila aspoň dvacet cel, Fred už nejméně čtyřicet.
Procházeli jednu chodbu za druhou, občas měli pocit že se točí v kruzích, jenže rozbité cely, co za sebou nechávali, jim byli důkazem opaku.
Znovu zatočili za zatáčku, už nejspíš po milionté se před nimi rozprostírala sáhodlouhá chodba s nespočtem cel.
Když i tady všechny rozbořili, pokračovali dál.
Prošli asi dalšími pěti chodbami, když se ocitli v dlouhé vlhké chodbě, na které by nebylo, od těch ostatních nic neobyčejného, kdyby nebylo zapálené louče na jedné ze zdí.

Ginny vrhla po bratrovi pohledem, ten jakoby však něčím novým, hnán ku předu, zamířil rychlou chůzi vpřed.

Prošli několik dalších desítek chodeb, když poprvé za tu dobu, co prohledávali sklepení, zaslechli něco jiného, než vlastní dech a ozvěnu jejich kroku od kamenných zdí.

Byl to slabý, hodně vzdálený křik, Ginny se znovu ohlédla po starším bratrovi.
Ten však jakoby ztratil veškerou sebekontrolu, se řítil sprintem chodbou.
Ginny se rozeběhla rychlostí blesku za ním.