Love u to the moon and back

Part. 8

         
        "Jenže chápeš, že tohle bylo už 3 roky dozadu?" Snažila jsem se Joshovi vysvětlit, že jeho nápad už tu byl, ale on se nenechal odbýt. "Miami, ale mě nic jinýho nenapadá a ta pláž je fakt dost špatnej nápad" protočil očima a já si povzdechla. "Já to asi nevím.." řekla jsem tichým hlasem a podívala se na papír s mými poznámkami. Byl prázdný. Vzala jsem si tedy do ruky poznámky té holky, která to měla na starost předtím. Taky se moc nepředvedla, spíš mám pocit, že se jí do toho nechtělo, tak začala všem namlouvat, že má zlomenou ruku nebo nohu, už ani nevím.

"Kašlu na to, ať si mě třeba sežerou" řekla jsem a hodila poznámky na zem. Josh se na mě podíval docela naštvaně. Moc jsem to nechápala, dokud nepromluvil. "Tak to ne, ty na to nekašleš. Přece jsi mě sem nezavolala jenom proto, aby jsme tady pojídali pizzu.. Teď si vezmeš ty poznámky.." ukázal na ně "..a vymyslíš něco, co by všechny ohromilo." řekl docela přísně, možná jsem se ho i trošku bála. Hned jsem si vzala poznámky zpátky a začala listovat. Skoro nic tady nebylo. "Když já nevím Joshi. V těch poznámkách není nic, co by mi pomohlo" řekla jsem utrápeně a udělala na něj psí oči. On jenom pokrčil rameny, asi ho to moc nezajímalo. Fakt děkuju.

   Po asi hodině přemýšlení jsem to prostě vzdala. Všechny dobré nápady už tu buď byly, nebo to prostě nešlo zrealizovat. Poznámky jsem opět hodila na zem. "Proč to sakra musí všechny ohromit tím, že to bude mít nějaký téma? To to nemůže bejt normální, obyčejnej fesťák? Prostě hudba, nějaký ty stánky a tak?" řekla jsem zoufale. Josh se pousmál? Nakrčila jsem obočí. "Proč ses pousmál? Na tom není nic vtipnýho" povzdechla jsem si a lehla si na postel. Josh se pořád usmíval, až jsem se ho začala  bát. "Miami, ty jsi génius" řekl a já se posadila. Cože to řekl? Podívala jsem se na něj překvapeně.
"Myslím, že je to dobrej nápad. A ještě tady nebyl." Mrknul na mě a mně došlo, že mluví o tom mým "obyčejným a normálním fesťáku". Hned jsem se pousmála a obejmula ho. "Sice si mi moc nepomohl a měl si ty svoje kecy, který mě moc nezajímaly, ale byl si tady semnou" řekla jsem v objetí a on mě obejmul nazpátek. Musím říct, že hezky voněl.. Jojo, Miami je úchylná na pánské vůně, ale tak která slečna ne.

"Ale co když to říďa neschválí?" jen tak z ničeho nic jsem pronesla, když jsme dojídali poslední kousky pizzy. "Ale schválí, věř mi." řekl sice mile, ale mě to vůbec nepovzbudilo. Spíše naopak.
"Když já nevím.. mám strach" pokrčila jsem rameny. On si povzdechl. "Tak dobře. Vsadíme se" řekl a já pozvedla obočí, na náznak toho, ať pokračuje "Když to neschválí a ty máš pravdu, budu ti celej měsíc do školy dělat jídlo.." nad tím jsem se pousmála "..ale když to schválí a ty mít pravdu nebudeš, tak semnou strávíš noc."
dořekl a já se na něj podívala překvapeně.
Sice jsem si nebyla jistá, jestli mám pravdu, ale stejně jsem řekla to osudový slovo "Platí."