Finn Wolfhard (DOKONČENO)

/can't breathe/

Ona se na mě podívala povrchním pohledem. Nevěřil jsem, že by mohla být zlá. Ona vypadá tak nevinně a mile.

"Můžeš na mě přestat koukat? " zamávala mi dlaní před očima. Ale já byl v hlubokém spirituálním vztahu s jejími vlasy, splývajícími až pod prsa, nad kterými jsem chvíli zastavil pohled.

"Jsi hluchej, nebo blbej? " zasmála se a zvedla mi hlavu ukazováčkem. Konečně jsem pobral, co se tady děje. A došlo mi, jak moc jsem se ztrapnil.

"Promiň, ale rád se koukám na hezký lidi. " usmál jsem se a odešlel. Snad jsem tu situaci zachránil.

-po škole-

Nachystaný jít domů jsem zavřel skříňku a pomalu šel k hlavním dveřím školy. Najednou jsem ucítil ruku na zápěstí. Otočil jsem se, a byla to ona. Ten anděl seslaný na zem.

"Byla jsem zlá, já vím. " usmála se. Pustila mé zápěstí. Já si ho nevědomky promnul.

"Stiskla jsem tě moc pevně? " zmenšili se jí zorničky. Má o mě strach? Sám pro sebe jsem se usmál.

"Ne.. to já jen.. to je fuk. " vykoktal jsem a zápěstí si pustil. Ona se zase zářivě usmála.

"Jsem Abby. " napřáhla ke mě ruku. Všiml jsem si náranku, který měla těsně pod dlaní. Byl zlatý a měl vyrytý nápis. Nepodařilo se mi hp rozluštit.

"Finn. Finn Wolfard. " řekl jsem a ruku přijal. Potřásli jsme si. Pak nastalo trapné ticho.

"Už půjdu.. " řekla a ukázala na dveře. Kývl jsem. "Ahoj. " usmál jsem se.

Hmm... mám se fajn. Tohle píšu v půl jedný, protože nemůžu spát. A ráno vstávám v šest. To se vyplatí😂no, tak snad ta kapitola dává aspoň trošku smysl, protože jsem celkem unavená😪a vůbec, dnešek byl náročnej🤔jediný, co mě drží vzhůru je Andrew Lee Pots na mojí klávesnici a Finn na tapetě.. 😂tak hezký známky ve  škole a pápá😃