Budu tady čekat...

Nico

Dost! Tohle už se nedá vydržet! Díval jsem se na Percyho a Annabeth jak se spolu líbají na pláži. Proč zrovna on? Proč zrovna já? Nemohl jsem si vybrat líp... Percy má přeci Annabeth, tolik toho spolu prožili. Proč bych ho měl zajímat já? Nikdy mi nevěřil, nikdy si nemohl být jistý, jestli jsem na jeho straně. Už jednou jsem ho zradil...

A teď je po válce. Percy je s Annabeth konečně šťastný, chce s ní žít v Novém Římě. Nebudu jim stát v cestě. Nemohu tady zůstat, v jeho blízkosti... Musím odejít, nikdy jsem sem nepatřil, nikdy jsem nezapadal. Prostě zase zmizím, nikdo si toho ani nevšimne.

V tu chvíli mi někdo zaťukal na rameno a vytrhl mě z myšlenek. Prudce jsem se otočil a stál tam Jason. "Jsi v pohodě?" zeptal se a přitom pohledem zalétl na Percyho s Annabeth a v zápětí zas na mě. "Hm, jo" zalhal jsem.

"Ať tě to ani nenapadne di Angelo!" Změřil si mě výhružným pohledem. "Co?" nechápal jsem. "Zase odejít. Nemůžeš pořád jenom utíkat před svými city, všechno bude ještě horší. Máš tu mě, Hazel a všechny z Arga II. Nikdo nechce abys odcházel. Už na to nejsi sám."

Díval se na mě způsobem, jako bych se mu měl rozpustit před očima. "Ale já to takhle už dál nezvládnu! Nemůžu se na ně dívat, být v jeho blízkosti. Ničí mě to!" Měl jsem chuť se znovu rozplynout do stínů, schovat se, ale Jason mě svým přísným ochranitelským pohledem udržel na místě. "Já to chápu Nico, ale nejsi tady sám. Prostě mi jenom slib, že zůstaneš, ano?"

Jeho ustarané oči na mě naléhaly. Znovu jsem bolestně pohlédl na pláž a potom zase na Jasona. "Dobře, zůstanu. Jenom nevím co s tím mám dělat." Jason mě vzal kolem ramen a mlčky jsme se rozešli směrem ke srubům.