Budu tady čekat...

Nico

Šel jsem směrem do arény, abych se procvičil v boji s mečem. Ne, že by mi to nešlo, ale uklidňuje mě to. "Hej, Nico!"ozvalo se za mnou. Ale ne, pomyslel jsem si. Zrovna teď opravdu nemám náladu se s někým bavit (jako bych ji někdy měl).

Vedle mě se vynořila blonďatá hlava se zářivým úsměvem. "Ahoj, kampak máš namířeno?" zeptal se mě Will. Zrovna toho jsem dneska opravdu vidět nepotřeboval. Od porážky Gaii se kolem mě neustále ochomítá tento vždycky usměvavý a naprosto otravný syn Apollóna.

Hodil jsem po něm vražedný pohled. "Wille, dneska opravdu nemám náladu na nějaké sociální interakce, takže bych velice ocenil, kdybys mě nechal o samotě." Zatvářil se ublíženě. Jo, možná to bylo trochu tvrdé, ale takhle se já zbavuji lidí. Ovšem u Willa mi to moc nevyšlo.

"Hele, mně je naprosto jedno, že se naše princezna zrovna nevyspala dorůžova. Jsi můj kamarád, zas tak lehce se mě nezbavíš. A neříkej tomu laskavě sociální interakce, zní to hloupě."

Protože to je hloupé, pomyslel jsem si. "Už ti někdy někdo řekl, že jsi neuvěřitelně otravný?" zeptal jsem se. Na oko se urazil. "Budu dělat, že jsem to neslyšel", odbyl mě. "Tak, co máme v plánu na dnešní odpoledne?" Zamračil jsem se, ale už jsem se tak nějak smířil s tím, že moje dosavadní plány na odpoledne se tímto ruší. Tohohle otravného ocásku se jen tak nezbavím.