Princezna ve více zemích

Řekni mi co se děje!

"To je úžasné." Řeknu hned poté, co prozkoumám celý svůj pokoj. Svou prohlídku skončím před šatnou. Teď už jenom něco na sebe. Odhaduji, že mi prohlídka trvala tak dvacet minut. To znamená, že na upravení se mám asi půl hodiny. Na cestu si nechávám tak deset minut, abychom nemuseli do jídelny přes celý zámek běžet. "Gizo, Suko, pomůžete mi prosím? Vůbec nevím, co si mám vybrat. Je tu toho moc a navíc nevím, co se u vás nosí." Smutně řeknu směrem k holkám. Ty jen přikývnou a rozeběhnou se směrem do šatníku. Po chvilce vylezou, zoubky chytí mou sukni a tahají mě směrem do skříně. Jakmile mi dojde, že chtějí, abych šla za nimi pustí mě a odběhnou. Kdyby na mě nečekali asi bych se ztratila. Je to opravdu VELKÁ skříň. Dovedli mě až na konec skříně. Na ramínku tam visely překrásné šaty. U nich ležely modré boty na klínku a bílá čelenka s malou modrou kytkou těsně nad uchem. Všechno jsem vzala do ruky a vyšla ze skříně. Vážně bych se ztratila, kdyby mě Giza a Suka nevedly ven. Stoupla jsem si a všechno jsem na sebe navlékla. "Už jenom nějaký náhrdelník." Koukla jsem se na holky, ale ty jen zavrtěly hlavou. Ještě je tu jedna skříňka, do které jsem se nepodívala. Skříňka, která je v koupelně. Rychle jsem se rozeběhla tím směrem. Ještě štěstí, že už od malička chodím na podpatcích. Jinak bych sebou asi praštila o zem. Doběhla jsem ke skřínce a otevřela jí. Ne. Nic. Vypadli na mě šminky a kartáč s gumičkami. A jo. Ještě se učesat. NESTÍHÁM! Rychle jsem si rozčesala vlasy a znovu si nadala čelenku. Kde ale budou teda ty náhrdelníky? Nevím. Stejnak už je nestíhám hledat. Trvalo mi všechno až moc dlouho. "Holky? Můžeme?" Zeptám se. Ony přikývnou. Je na nich vidět, jak jsou nervózní. Cukají jim špičky ocásků. "Tak tedy jdeme." Řeknu si sama pro sebe a vykročím ke dveřím. Otevřu je a rozhlédnu se.

Rynd sedí na zemi a hladí Garba. Zvedne se a jde pryč. Ani se na mě nepodívá a už jde směrem ke schodům, na kterých jsme se poprvé potkali. "Hej, co blbneš? Co jsem ti udělala?" Zeptám se trochu naštvaně.

"Nic jsi mi neudělala." řekne, aniž by se na mě podíval. Tak to teda ne. Hezky mi to vysvětlí. Chytím ho za ruku a otočím směrem k sobě. 

"Zastav se a řekni mi co se děje!" Řeknu docela autoritativním hlasem. Giza se Sukou se postaví vedle mě a zaprskají na Garba, který se pěkně naježil a vypadalo to, že po mě každou chvíli skočí. 

"Nic jsi mi neudělala." zopakuje. 

"Tak proč mě ignoruješ?" 

"Neignoruju tě. To Garb mě pěkně naštval jednou poznámkou, kterou řekl." 

"Počkat. Naštvala tě poznámka, kterou ŘEKL RYS? Vážně?" Zeptám se šokovaně. Vždyť Garb nic neřekl. 

"Ano, naštvala mě poznámka, kterou řekl Garb. Co tě na tom tak šokuje?" zeptá se Rynd.

"Ty se vůbec nepodivíš, že jsi řekl, že to zvíře něco řeklo? To ti to nepřijde divný? A navíc ti Garb nemohl říct, to bych to slyšela, ne?" 

"Nepodivím. Vždyť Boka a Neumis uměj taky mluvit, tak proč by nemohl Garb? A že to neřekl nahlas, říká ti něco slovo TELEPATIE?" Řekne. Šokovaně na něj hledím. Tohle mě nenapadlo. 

"Dobře. Dává to smysl, ale co řekl tak hrozného, že jsi naštvaný i na mě? Vždyť já ti nic neudělala." Řeknu už o něco klidněji. "Leda by se to týkalo mě." Dojde mi. Kouknu na Rynda. Ten se jen začervená a uhne očima. "nechceš mi to říct?" Zeptám se i přes to, že mi je odpověď jasná. 

"Nechci. Je to moc osobní." Tak osobní jo? Jednou se to stejně dovím. 

"Tak to neřeš. Jsi jediný, s kým se nestydím mluvit, tak chci, aby to mezi námi bylo dobrý." Řeknu s úsměvem. Kouknu se na Garba a všimnu si, že mu srst kolek krku splihla. "Tak tedy pojďme, ať nepřijdeme pozdě." Řeknu. Rynd jenom přikývne a jde směrem nejspíš jídelna. Zastavil se přede dveřmi a ukázal, že se mám v klidu nadechnout a vydechnout. Očividně vypadám hodně nervózně. Jen se na něj usměji a kývnu. "Můžeme." Řeknu. 

"Dáma první." Och. Pravý gentleman. Tak jo. Jedna, dvě...