Princezna ve více zemích

Oběd

"Můžeme." Řeknu. "Dáma první." Och. Pravý gentleman. Tak jo. Jedna, dvě...

Tři. Jde se na to. Otevírám dveře a vstupuji do jídelny. Boka i Neumis už tam sedí. Sedí na zvláštních polštářcích, které jsou kolem dřevěné desky. Nejspíš něco jako stůl a židle. Giza a Suka si to zamíří ke dvěma polštářkům. Suka si sedla hned vedle Boky, která sedí po pravé straně Neumise. Giza si sedne naproti své sestře. Rynd a Garbo mi řeknou, že s námi jíst nebudou a odejdou. Jediné dva polštářky tedy zbyly naproti Neumisovi, což by znamenalo sedět v čele, nebo naproti Boce, po levé straně krále. Hned mi bylo jasné, kam zamířím. Šla jsem na místo mezi Neumisem a Gizou. Jakmile jsem se usadila, otevřely se dveře, kterých jsem si do posud nevšimla. Byly dobře schované. Dveřmi vešly malé hnědé opičky. Každá ta opička měla v předních tlapách jeden prázdný talíř. Hned po nich šli normální lidé, kteří v rukou měli různé nádoby s jídlem. Postupně všechno položili na stůl a odešli.

"Dobrou chuť, přeji vám. A Elizabeth, vůbec se neostýchej a vezmi si cokoli, na co máš chuť." Řekne Neumis a všichni se pustí do jídla. Já se rozhlédnu, co všechno nám přinesli. Usměju se, jelikož zjistím, že se na stole nachází jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Brambory s pečeným kuřetem. Během jídla nikdo nemluví a slyšet je jen mlaskání.

Poté, co všichni dojedli, zase přišli lidé a všechno ze stolu sklidili. "Bylo to výborné." Promluvím jako první. Neumis i Boka jsou na jednou zticha a koukají do prázdna, jako by nebyli vůbec v místnosti. "Co se stalo?" Zeptám se. Nic. Nikdo mi neodpovídá. "Haló?" Zeptám se s narůstajícím strachem. O chvilku později se oba začnou hýbat a chovají se, jako by se nic nestalo. "Ohm.... Co to bylo? Ani jeden jste mě nevnímal." Řeknu, jelikož mě štve, že mi něco tají. 

"O čem to mluvíš, Elizabeth? Vždyť jsme tě oba vnímali." Řekne Boka. 

"Nene. Mluvila jsem na vás a nikdo mi neodpovídal. Nikdo jste se nehýbal, teda kromě Suky a Gizy. Ty se na mě však dívaly také poměrně nechápavě." Řeknu. 

"Dobře. Bohužel jsi si toho všimla. Někdo, neřekneme kdo, nám něco, neřekneme co, říkal, ale jelikož neoslovil i tebe, tak ti to nemůžeme říct." Řekne Boka. Nejsem z toho o moc moudřejší, než jsem byla před chvilkou, ale budiž. Alespoň mi nelhala.

"Chtěla jsem se ještě zeptat. Boko, ty jsi říkala něco o úkolech, které budeme se Sukou a Gizou plnit. O co půjde?" Zeptám se a tím měním téma. 

"Máš pravdu, ale také jsem řekla, že přesný plán ti říct nemohu. Úkoly budou nárazové a nemohu vám dopředu říct, o co půjde. Stejně, ještě předtím, než začneme zadávat úkoly, vás musíme také něco naučit. Základní věc, kterou vás budeme učit, je vzájemné porozumění. Teď všechno, co by sis přála, nebo co potřebuješ, musíš říct nahlas. My se vás pokusíme naučit, jak spolu komunikovat, aniž byste musely říct jedinou hlásku. Ať už telepaticky nebo jiným způsobem. To však počká až do zítřka. Celé dnešní odpoledne máte jen pro sebe a já bych vám doporučila, jít se vykoupat, do jezera Oye. Je to kousek odtud a v tomto počasí je to nejvhodnější místo, kde se schladit." Řekne Boka. 

"Nějak hodně informací naráz, ale dobře." Odpovím Boce. Poté se otočím k těm uličnicím, které zaujatě poslouchají náš rozhovor. "Suko, Gizo, slyšíte to? Půjdeme se koupat. Teda jestli chcete, ale já bych šla moc ráda." Giza se Sukou se na sebe podívají a pak se otočí na mně. Já trpělivě čekám, než mi sdělí, jestli souhlasí nebo ne. "Tak jo nebo ne?" Řeknu po chvilce ticha, jelikož mě začnou pěkně znervózňovat. Giza se na mě usměje a kývne hlavou, ve smyslu, že jo. "A to jste to nemohly říct rovnou? Musely jste mě tolik napínat?" Řeknu trošku naštvaně. Tentokrát přikývne Suka. 

"Nic si z toho nedělej. Nám to také občas dělají." Řekne Neumis, který se, ani nevím kdy, objevil těsně za mými zády. To mě teda uklidnil. 

"Dobrá, tak my půjdeme. Ještě se určitě potkáme. Na viděnou." Řeknu a odcházím. Moje princezny jdou poslušně se mnou. Chtěla bych zamířit do svého pokoje, ale nevím kudy jít. "Kéž by tu byl Rynd a pomohl mi." Povzdechnu si. 

"Ale vždyť já jsem tady." Poklepe mi někdo na rameno. Kouknu se a kdo tam nestojí. Rynd. 

"Kde ses tady vzal?" Zeptám se. 

"Čekám tu na vás. Královna mě přece požádala..." A jo vlastně. Úplně jsem na to zapomněla. 

"Dobře, ale my jdeme k jezeru Oye." Řeknu. 

"Dobrý nápad. Můžu se k vám přidat, princezny?" Zeptá se nás. Kouknu se na Gizu a Suku a ty nadšeně kývají. 

"Jednoznačná shoda. Můžeš, ale nejdřív mě musíš dovést ke mně do pokoje. Asi jsem se ztratila." 

"Dobrá. Následujte mě slečny." Řekne Rynd a u toho udělá směšnou poklonu.

Po chvilce jsme došli ke mně před pokoj, a i přes to, že jsem se snažila dávat pozor, jsem si cestu nezapamatovala. "Nechceš mi náhodou udělat plánek? Abych trefila do jídelny i bez tebe." Řeknu žertem směrem k Ryndovi. 

"Proč ne? Vlastně je to dobrý nápad. Dám ti ho, ale až se vrátíme, jo? Teď ho nestíhám nakreslit." Řekne. Co? Já to myslela v žertu, ale vlastně je to vážně dobrý nápad. 

"Dobře. Já se jen dojdu převléct. Dáme si sraz za půl hodiny tady přede dveřmi?" Zeptám se ho. 

"Dobrá. Tak za půl hodinky." Řekne a odchází. Dobře. Teď už mi zbývá se jenom nachystat.