Jedinečná

2. kapitola

Vzhlédla jsem od svého koordinátoru a nevěděla co na to říct. Matka mé zmatení vytušila a hned zasáhla: ,,To nevadí zlato. Já nechtěla být tak ošklivá. Zkus to znovu. Tentokrát se snaž myslet na to že to poupě chceš zachránit a ne rozvíjet tu Černou magii v něm." Otec jen pokývl hlavou. Po tomhle proslovu nebylo co dodávat.

Tak dobře Sofie to zvládneš jen se nadechni a pošli tu energii do té kytky. Co na tom může být těžkého? Natáhla jsem opět ruku. Vyhledala tu správnou energii uvnitř sebe. A v tom někdo zazvonil na domovní zvonek. No lepší načasování mít nemohli.

Rodiče na sebe zmateně pohlédli a poté se oba vydali po schodech nahoru. Je pravda, že k nám nikdo nikdy nechodí. Kdo to může být? Ve své zvědavosti jsem vyběhla za rodiči k domovním dveřím.

Když jsem uviděla kdo tam je nevěřila jsem vlastním očím. Babička s dědečkem. Je to možné? Tak dlouho jsem je neviděla. Rozběhla jsem se k nim s radostným výkřikem. Oba dva mě objali a začali pusinkovat. Začala jsem se vrtět,abych se dostala z jejich z prvu příjemného obětí. ,,Co tady děláte? položila jsem jim první otázku, která mi přišla na jazyk. ,,Přijeli jsme vás navštívit. Už víc jak půl roku jsme vás neviděli," babička sděluje fakta a odpovídá na mou otázku. Když se tak nad tím zamyslím tak je to pravda. Bude to už minimálně půl roku od našeho posledního setkání.

Mamka nás všechny žene dovnitř, aby nás neviděl někdo ze sousedů. Nechápu proč ji na tom tak záleží. Usadí nás všechny do kuchyně a donese pití. Nabídnu si jako první a dospělí se mezi tím pustí do hovoru. ,,Jak jde kouzlení Sofí?" zachytím dědovu otázku. ,,No ehm ono," snažím se vyjádřit, ale moc mi to nejde. Sama neznám odpověď. Tak to za mne samozřejmě vyřeší mamka: ,,No zrovna jsme cvičili. Chcete ji vidět v akci?" ,,Samozřejmě, že chceme," přijímá nabídku babička. Tak se tedy zvedám od stolu a vedu prarodiče do suterénu. Vidím, že rodiče potřebují chvilku o samotě na probrání situace.

Když se dostaneme do učebny babi s dědou začnou vyzvídat. ,,A jak jste našli tenhle dům? A proč zrovna tahle vesnička? A jak to zvládáš? A proč nechodíš do Čarodějnické školy?" byla jsem otázkami doslova zahlcena. Ale ta poslední mě zaujala. ,,Čarodějnická škola?" zašeptala jsem. Babi to však samozřejmě slyšela. Pohlédla na dědu s šokovaným výrazem ve tváři. Ten její pohled pochopil a zeptal se na otázku místo ní: ,,Oni ti neřekli o Čarodějnické škole?" Já rychle zakroutila hlavou na znamení že ne. Tentokrát se tvářili provinile a trochu vystrašeně. Nejspíš se báli, že prozradili něco co neměli.

,,No tak to budem muset napravit," začala vymýšlet svůj plán babička, ,,Dnes u večeře nadhoď toto téma a mi se za tebe postavíme. Uvidíme co řeknou, když budem v převaze." Tak tenhle plán se mi líbí. Babička mě vždy zachrání. ,,Tak dobře. Ale teď vám ukážu co jsme zkoušeli co myslíte?" schvaluji plán a hned organizuji další postup. Rychle jim vysvětlím co se stalo něž přišli a začnu znovu s tou růží.

Tentokrát se k ní přiblížím víc. Skoro se jí dotýkám. Cítím jak růže magii přijímá a pak se vše zastaví. Musím chvíli počkat a poté otevřu oči, které jsem automaticky při provádění kouzla zavřela. A vidím před sebou rozkvetlou růži. Není tak krásná jako ta předchozí, ale ujde to.

Hrdě se obracím na dědu a babičku. Oni mě samozřejmě pochválí a pak jdeme zpět nahoru. Bůh ví co tenhle den ještě přinese za překvapení.