Jedinečná

4. kapitola

Zbytek dne probíhal v klidu. Dospělý se sice celý den chovali tajnůstkářsky a snažili se mne všelijak zbavit. Já se však nenechala. Ani na minutu jsem je neopustila, abych slyšela vše o čem si povídají. Nechci a nemůžu je nechat samotný pohromadě, protože by začali mluvit o tom, co jsem málem vyslechla než mě mamka prozradila. Musím slyšet to co se snaží prarodiče rodičům sdělit. Prostě musím. Mám tušení, že je to totiž něco o mě. A musím vydržet je otravovat tak dlouho jak je to půjde.

Během dne se mi babička také snažila naznačit, že náš tajný plán Z stále platí. Já ji opravdu obdivuju jak může hrát na obě strany. Je sice pravda, že já jsem ji již odhalila, ale rodiče stále ne. Oni to však za 5 minut také zjistí, protože to bude čas na naší misi.

Mamka už nese na stůl jídlo a samozřejmě jako první po něm šahá otec. Hladový jak vždy. To se dalo očekávat. Babička nad tím koulí očima ale nic neříká. Je ještě ze staré školy a tam jsou zvyklí na to, že hostitel první nabízí hostům a až pak nandavá sobě. Vím to protože si na to stěžuje po každém jídle, které u nás přetrpí. 

V jídelně je celou dobu ticho. Všichni jsou z celodenní konverzace již unaveni.  Dlouhou chvíli jde slyšet pouze cinkání příborů o talíře, ale pak babička zahájí tajná plán Z: ,,Eleanor víš nad čím už delší dobu přemýšlím?" Mamka nechápe o co se babička snaží a tak ani neodpoví slovy, ale jen za třese hlavou, že ne. ,,No proč vlastně Sofinka nechodí do magické školy? Určitě by to bylo pro ni lepší. Našla by si kamarády a vy by jste měli doma klid a možná by jste se mohli dokonce znovu začlenit do Čarodějnické společnosti. Nebo aspoň ty Eleanor nevím jestli by to byl dobrý krok pro Marcuse," vyjasnila ji to babča. Docela to mamce a tátovi nandala, protože oni na to dlouhou dobu nereagují. I když to o té společnosti jsme si nedomluvili. Přestali jíst a lítaj očima mezi mnou a prarodiči, protože tuší že v tom mám taky prsty. Já mám na tváři velký úsměv a čekám na jejich reakci.

První se vzpamatoval táta: ,,To nemyslíte vážně Terezie. Vím, že mě nemáte zrovna dvakrát v lásce, ale tohle jste přehnala. Vynechám to zařazení do společnosti, i když to mě osobně hodně zasáhlo. Ale víte jak moc mi záleží na moji dceři a to že jsem Černý čaroděj na tom nic nemění. Jsem její otec a vy se s tím budete muset smířit, protože to jen tak nezměníme. Věděli jsme, že smíchání magií bude nebezpečné. Snažili jsme se tomu vyvarovat, ale stalo se co se stalo. A buďme za to rádi. Díky tomu máme Sofii a jako její rodiče se snažíme udělat to, co je pro ni nejlepší. A jestli s tím máte problém tak si ho prosím nechte pro sebe." Tak tohle jsme neplánovali. Úsměv mi okamžitě zmizí z tváře. I když to co o mě řekl bylo opravdu milé. Nikdy jsem nevěděla co cítí.

Táta si nikdy nic takového na prarodiče nedovolil a myslím že to nebude poslední střet zájmů dnes u tohohle stolu. ,,No tohle. Jestli si to neuvědomuješ Marcusi my jsem stále její prarodiče. Nemyslíš si že si nepřejeme pro Sofii taky to nejlepší? A na rozdíl od tvé strany rodiny projevujeme zájem," rozčíleně sděluje svůj názor babička. Děda ji chytí za ruku, kterou má nastole a snaží se ji uklidnit. Trochu se to vymyká kontrole. Tohle muselo otce ranit. Bílí prarodiče se nikdy o těch Černých nezmiňují.

Mezitím mamka procitne ze zamyšlení a snaží se taky projevit svůj názor na tuto zvláštní  situaci: ,,Matko jak jsi mohla tohle jen vyslovit! A navíc jsi ji pověděla o magické škole? Vždyť víš co si o tom myslíme? A ty jen tak příjdeš a vše zničíš. Moc dobře víš, že v Bílé škole ji nenaučí krotit její Černou část. Taky víš jak dlouho jsme se to snažili před ni tajit. A ty to jen tak vyslepičíš. Prostě proč? Proč?" Matka křičí na babičku a jde vidět, že té se to moc nezamlouvá. Obě dvě již stojí. Já je jen pozoruji ze svého sedadla a snažím se dělat, že v místnosti vůbec nejsem. Velice mě překvapilo, že přede mnou magické školy tajili úmyslně. Ano měla jsem to tušit, že není náhoda, že o nich nic nevím. Nepředpokládala jsem však, že mi o tom nepověděli jen proto, že nechtějí, abych tam chodila. Co všechno mi o čarodějnickém světě zatajili?

 Z myšlenek mě vytrhlo něco ještě méně očekávatelného: ,,Ale my nejsme ta část rodiny na kterou by jste měli křičet," poprvé za tuhle hádku promluvil děda. ,,Co tím myslíte?" táta vyslovil otázku, kterou jsem všichni měli na mysli. Nebo teda alespoň já, ale myslím že mamka taky. Děda se obrátil se smutným výrazem na babička a ta jen pokývla hlavou. Nechápu co se tady děje. Obracím hlavu k rodičům a potom k prarodičům a tak děda konečně promluví: ,,Esmeralda chce Sofii. Prý ji řekl, že jednou bude tou nejmocnější Čarodějnicí v historii čarodějnické komunity. Chce jí získat na svojí stranu a díky její pomoci uskutečnit své plány." 

Celý svět se zastavil a ztichl. Vnímám jen sebe a své myšlenky. Hlavu mám plnou nezodpovězených otázek. Esmeralda? Myslí moji Černou babičku?  Jinou Esmeraldu neznám tak to bude asi nejspíš ona nebo? A kdo jí řekl to proroctví? Jak můžu být já nejsilnější čarodějka všech dob? Vždyť ani neumím ty nejzákladnější kouzla? A jaké plány se mnou chce uskutečnit? Co se děje? Já to nechápu. Proč já? Na co mě chce? K čemu mě potřebuje? Proč jsem tak důležitá? Ani na jednu otázku si nedokážu odpovědět. Vždyť já nevim nic o čarodějnickém světě. Jak to, že jsem na to přišla až teď.

Zpozoruji pohledy všech přítomných. Zračí se v nich strach z pravdy, kterou jsme teď zjistili. Je to vůbec pravd? Máme se toho bát?

Tak tohle bylo nejspíš to tajemství, které se přede mnou snažili utajit. Že si pro mě jde moje Černá babička. Z tohohle prozření se mi zatočila hlava a pomalu jsem ztrácela vědomí. Poslední co jsem dokázala rozeznat byli výkřiky mého jména a pocit že se řítím do prázdna. A pak byla jen tma.