Jedinečná

3. kapitola

Když vkročíme do kuchyně, kde rodiče doteď osamotě probírali nynější situaci, hned si přestanou povídat, aby jsme nic neslyšeli. Nejspíš to bude něco vážnýho, když nechtěj, abych to slyšela. ,,Tak jak to šlo tentokrát?" protíná vteřinu ticha táta a snaží se usmívat, ale moc mu to nejde. ,,Zvládla jsem to! Koukněte na koordinátor je bílý," chlubím se. Já vím nebylo to nijak namáhavé kouzlo, ale já za tím neprojevila moc velký talent na kouzla. Takže je to pro mne velký pokrok. Na mamce jde vidět, že ji to potěšilo, ale táta je stále nesvůj z prvního pokusu.

Babi vypadá, že chce něco říct, ale děda ji předběhne: ,,Jak jste se měli během naší nepřítomnosti? Musíte nám všechno říct." No a tak jsme se přemístili do obýváku a mamka šla připravit kávu pro hosty. Samozřejmě ji musím pomoct s přípravou. 

,,Hele Sofí neříkali něco babi s dědou dole?" vyzvídá mamka. Nechápu proč to potřebuje vědět? To si ani nemůžu ani popovídat s prarodičema v soukromý? Asi jí budu muset slovo soukromý ještě vysvětlit. ,,O čem přesně by jsme se měli bavit?" nechci ji odpovídat přesně. Jsem od přírody nedůvěřivá. Je pravda, že vůči rodičům to asi neni ta nejlepší vlastnost. Rodičům by se mělo věřit.

,,No s tátou jsme chtěli přijít na to proč přijeli. Víš že bez ohlášení jen tak nikdy nepřijeli. A navíc  moc dobře víš co cítí vůči tvému otci. Nikdy s ním nechtějí strávit moc času," snaží se ze mě vyloudit lepší odpověď. Je pravda, že prarodiče tátu nemají rádi. Ale je to pochopitelné. Jejich jediná dcera a uteče s Černým čarodějem. Za prvé je to strašná ostuda v čarodějnickém světě a za druhé je to jejich milovaná dcera a bůh ví co s ním bude provádět. Není ani možný co všechno se vypráví o Černých čarodějích a není to pravda. Tedy aspoň u táty. Proto mi nejde do hlavy proč nechala tátu s nima samotnýho v obýváku, když ví jak se situace má.

,,Ne nic mi neříkali a sakra mami nemůžeš jim trochu důvěřovat," mamka nemohla věřit tomu co slyší, ,,Vím, že nemají s tátou dobrý vztah, ale ty jsi pořád jejich jediná dcera a já jejich jediná vnučka. Milují nás. Vždyť víš, že kvůli mě tátu jakž takž přijali. Přese všechno je to můj otec a tvá životní láska. Navíc kdyby tady nechtěli být tak tady nejsou." Tohle ji opravdu zasáhlo. Dlouhou chvíli nevěděla co mi na to odpovědět. Její výraz v tuhle chvíli stál za všechno. Oči měla vytřeštěné a pusu otevřenou, ale po chvíli  se vzpamatovala a šlo vidět jako se snaží dát dohromady nějakou větu, aby mi mohla odpovědět. ,,Máš pravdu Sofí. Někdy zapomínám, že už nejsi jen malá holčička, která potřebuje zavázat tkaničky. Už to vše zvládáš sama. Ale pamatuj, že mi ti vždy budem nablízku a ochotni ti vždy pomoct," tak tohle jsem opravdu nečekala. Ještě mě políbila na čela a jde zalít kávu, kterou chystá pro ostatní. Jak je možné, že mamka vždy s obyčejné konverzace přejde do tak hlubokých proslovů. Nikdy jsem to nepochopila a nikdy nepochopím. Ale jsem ráda, že se na ní s otcem mohu spolehnout a že moji káravou poznámku vzala tak v pohodě. Většinou z toho jen tak lehce nevyváznu.

Vidím, že mě tu není již potřeba tak se přesouvám do obýváku. Slyším jak babička něco šeptá. Proč by sakra šeptala? Snad ví, že nikdo jiný v tomhle domě není. Navíc, když něco řekne tátovi tak je jasné, že se to dozví mamka. Takže zbývá jediná osoba před kterou chtějí něco utajit. Já. To znamená, že si to budu muset teda vyslechnout potají. Zůstanu stát u rámu dveří a snažím se vyslechnout co babička šeptá: ,,Marcusi je to vážné. Mnoho lidí, už o ni ví. Koluje spousta zvěstí. Navíc říkají, že ," nedopoví to protože  v tu chvíli mamka projde kolem mě. To znamená, že prozradí můj úkryt a babičku přeruší: ,,Tak kdo chtěl tu kávu?" Určitě tušila, že řeší něco co nemám vědět. Bože oni se proti mě spolčili. A to jsem si myslela, že je babička na mí straně. Vždyť máme náš tajný plán Z. Pojmenovala jsem tak náš pokus o zahájení konverzace o čarodějnické škole. Zdá se že babča hraje na obě strany.

Ať si klidně šeptaj dál. Já se to stejně dozvím. Myslí si, že přede mnou něco utají? To mě asi pořádně neznaj. Sofie Consuela Perez se jen tak nevzdává vzlášť, když jde očividně o tajemství, které zahrnuje ji.