Jedinečná

1. kapitola

Probouzím se do dalšího mrzutého rána. Ležím na posteli v oblečení ze včera. Nejspíš jsem usla během mého rozjímání nad životem a zapomněla jsem se převlíct. To by se nestalo poprvý za tenhle týden. Vlastně za tenhle měsíc. Zvedám se do sedu a přejedu si rukama přes obličej a pak zajedu do vlasů. Cítím že mám zalepené oči, nejspíš jsem  brečela ze spaní. Taky žádné překvapení. ,,Zlato! Vstávej! Dneska toho mám hodně co musíme stihnout," křičí na mě mamka. ,,Už běžím mami," odpovídám ji ještě rozespalým hlasem.

Zaběhnu do společné koupelny, která je hned naproti přes chodbu od mého pokoje. Umyla jsem si ty zalepené oči a stáhla jsem si své vlnité rusé vlasy do  vysokého culíku. Už jen si vyčistit zuby a můžu jít na snídani.

V kuchyni už na mně všichni čekají. ,,Dobré ráno," pozdravím je. Nazpět dostanu jen zamumlání od táty a mamka jen kývne hlavou. Vezmu si teda svou ranní kávu a jeden z připravených toustů, který leží na stole. ,,Tak co máme dneska tak důležitýho na práci," říkám mezi sousty. Táta zvedá hlavu od novin  a odpovídá mi: ,,Nech se překvapit Sofinko." Ještě na mě mrkne a vrací se k novinám. Čte si Královského informátora jako každé ráno. Mamka si k nám přisedá a zapojuje tátu do rozhovoru. Já se zatím utápím ve svých myšlenkách. Co budem dneska asi tak dělat? Včera jsme měli hodinu matematiky, dějepisu a zeměpis se zaměřením na oblasti osídlené čaroději. Hlavně že my v takové oblasti žijeme. My žijeme snad v tý nejvíce obyčejný oblasti ve Španělsku. Co v Španělsku na světě. Malá vesnička 35 km od Valencie je snad ta nejmenší vesnice co existuje. Nejsou tu žádní jiní čarodějové než my. Ani Černí ani Bílý. Vlastně tu žijou jen další čtyři rodiny a dvě z toho jsou důchodci. Pak se můžou rodiče divit, že jsem smutná z toho že jsem ztratila nejlepší kamarádku.

,,Sofie už jdeme dolů," vrací mě do reality táta. Okamžitě na to reaguju: ,,Jo jo vždyť už jdu. Tady se nikdo ani nesmí zamyslet." Ještě nezapomenu protočit oči. Táta se ušklíbne a už jde do suterénu tak ho následuju. Scházíme po starých kovových schodech do mé osobní výukové místnosti. Mamka už stojí u protější zdi a něco píše na tabuli, která je na ni upevněna. Tabule není to jediné co se nachází v této místnosti. Před tabulí stojí stůl s dvěma židlemi pro rodič a pak ještě jeden pro mě. Musí to přece aspoň trochu připomínat normální třídu. Na pravé straně je ke zdi přiražená velká knihovna vyplněná knihami, které vypadají, že už si zažily své. Na protější stěně jsou u stropu dvě malá obdelníková okna. Jediný zdroj slunečního světla v této místnosti. A pod nimi visí dva plakáty s popisem postupu nějakých kouzel. Nemám nejmenší tušení kde je rodiče sehnali. Předpokládám že něco takového neseženete třeba na internetu.

,,Tak co to bude?" ptám se nedočkavě. Učení je moje jediná zábava tady tak mi tolik nevadí. ,,Dnes se budeš snažit oživit tohle," ukáže na polo uschlé poupě řůže. Bylo na něm ale vidět, že neuschlo přirozeně. ,,Co jste tomu poupěti udělali pro boha? Nestačilo normální poupě a to nechat rozkvést? Musím tady něco oživovat?" postěžuju si a dívám se naštvaně na mamku. Táta nenechá svou ženu v nesnázích a tak mi hned odpovídá: ,,Já jsem ji takto poničil Černou magií. A ty ji teď zachráníš svou Bílo."  No tak jdem na to povzdechla jsem si.

Natáhla jsem svou pravou ruku směrem k růži. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. V tom jsem ucítil tok energie procházející skrze mě a vychazející postupně z mé ruky. Nemusela jsem říkat žádné zaříkadlo jen jsem myslela na to co mám udělat.  Po chvíli jsem oči otevřela a ruku nechala klesnout k noze. Růže se rozevřela a krásně se zbarvila. Byla hodně rudá skoro až vínová. Byla to ta nejkrásnější růže, kterou jsem kdy viděla. Mamce se to ale nejspíš nelíbilo: ,,Sofie co to je? Vždyť si na to měla využít Bílou magii. Ale ty jsi to nesplnila. Podívej na svůj koordinátor." Nechápala jsem co mi řekla, ale na koordinátor jsem se teda podívala. Na své levé ruce jsem měla mnoho náramků a mezi nimi i jeden s malou kuličkou. Měla uhlově černou barvu. To znamenalo, že jsem využila Černou magii. Zvedla jsem svůj pohled k rodičům a nechápala jsem co se děje. Táta se smutně pousmál. Dával si za vinu to že mám tuto schopnost. Vlastně to byl i pravda.

Čaroděj se již rodí se schopností kouzlit. A druh magie vždy dědí po rodičích. Má matka je bílá čarodějnice. No ale můj otec je Černý čaroděj. V tom je ten problém. Proto tady trénujem tyto dvě magie odlišit. A já jsem kvůli tomuto spojení byla zvláštní. Nikdy se toto nestalo aby se smíchali magie. Nebo to není známo. 

Nestalo se to, protože Bílí čarodějové a Černí čarodějové se od nepaměti nenávidí. Snaží se spolu nestýkat. Ale moji rodič se do sebe zamilovali. Utekli z čarodějnického světa a magii zavrhly. Poté však měli mě. Báli se jak toto spojení budu zvládat jak psychicky tak i fyzicky. Vše vycházelo dobře, až do mých 17. narozenin kdy se začala má magie dostávat na povrch.  Proto jsme se odstěhovali do tohohle zapadáková a já opustila svoji školu a svoji nejlepší kamarádku. Musím se skrýt před lidma dokud svoji magii neovládnu