Temnota

Prolog

Na dně Mariánského příkopu se nacházela podmořská základna Breaker, která právě byla odstavená kvůli nedostatku energie. Důvodem tohoto nedostatku byl nový reaktor, který neprošel pořádnými zatěžkávacími testy.
,,Pokud ten reaktor nikdo neopraví, tak tenhle projekt můžeme rovnou zabalit." pořvával na své zaměstnance profesor Mckinley. Poté se zavládlo ticho, protože nikdo nechtěl skončit hned na začátku. ,,Pepo, jdi se na tu chybu kouknout." prolomil Mckinley konečně to ticho. ,,A říkám ti, že pokud to nespravíš, tak tě tou ponorkou pošlu na hladinu samotného." Josef pomalu odkráčel k výtahu, který končil ve strojovně. Vědci byli na základně teprve první den a už měli problémy. Strojovna byla velká místnost s velkou komorou uprostřed. Ta se táhla od podlahy do stropu. V komoře ležel zdroj energie celé základny. Ten teď bohužel nefungoval. Byla tam chyba, kvůli které mohl projekt jednoduše skončit. Aby se chyba našla, musel Josef Helnburg vstoupit do komory. Lezlo se tam těžko, protože se musel otevřít ochranný poklop proti radiaci z reaktoru. Když tam Jaroslav vlezl, ucítil nevolnost velké radioaktivity. Mohl tam být jenom malou chvíli, jinak by nepřežil nadměrnou dávku radiace. Chybou byla vychýlená uranová destička. Stačilo jenom ji znovu nasadit do násady a reaktor byl opraven. Helnburg vyšel z reaktorové komory, zavřel poklop a šel podat hlášení profesoru Mckinleyovi. Profesor seděl ve své pracovně a čekal na Helnburga. "Pane, opravil jsem reaktorovou komoru a můžeme tedy začít s hlubinným vrtem." řekl Helnburg, když vešel do pracovny.
,,Dobrá za hodinu začneme s vrtem, ale teď jdi za doktorem, ať změří tvou úroveň radiace." odpověděl s trochu lepší náladou profesor Mckinley. Ošetřovna ležela v nejvyšším patře. Nikdo tam moc často nechodil, ale Helnburg byl výjimka. Doktor mu nechtěl změřit úroveň radiace, protože teď zrovna krmil nějaké zakrslé králíky. Dával jim vlašské oříšky a při tom králíci divně kvičeli. Po chvilce čekání doktor změřil úroveň radiace na nějakém přístroji. ,,Máte trochu nadprůměrnou úroveň, ale nic strašného. Můžete jít!" řekl znuděně doktor. Helnburg neodpověděl, ale jenom kývl hlavou a odešel.  Když Helnburg dorazil do místnosti, odkud se ovládal vrták, už tam stáli ostatní vědci.
,,Jsme tu všichni pane, můžeme začít." řekl profesor Mckinley.
Jakmile Helnburg spustil vrták, tak se celá základna začala otřásat menšími vibracemi. Všichni napjatě pozorovali obrazovku, na které se zobrazovala rychlost a hloubka vrtu. Na obrazovkách se také zobrazoval přenos z kamery umístěné na vrtáku. Po nějaké chvíli se vrták zastavil a spustil se alarm.
,,Pane, před vrtákem se nachází velká kapsle jakési kapaliny. Nedokážu ji identifikovat." řekl s obavou Helnburg.
,,Nezastaví nás nějaká kapsle. Zastavte ten alarm a pusťte vrták dál." rozkázal profesor Mckinley.
,,Jak myslíte."
Vrták se rozjel, jakmile prolomil obal kapsle došlo k masivní explozi. Celá základna se otřásla.
,,Co jsem říkal, ta kapsle nás nezastavila." řekl vítězoslavně Mckinley.
,,Vrták je 300 stop pod dnem moře. 320, 324, zpomaluje."
Najednou celá obrazovka zčernala a všichni se lekli. Ozval se pronikavý ohlušující zvuk, bylo slyšet ohýbání kovu. Po celé základně se rozezněl alarm a výstražné hlášení o trhlině na třetím podlaží.
,,Všichni do výtahu!!" rozkázal pohotově Mckinley.
,,Proč ne do ponorky??!"
,,Protože bychom to nestihli, tady to zaplaví vodu během chvilky."
,,A co doktor?"
,,Toho tady musíme nechat, potřeba většiny převažuje potřebu menšiny!"
Když se všichni tři vědci namačkali do výtahu, zavřeli se za nimi skleněné dveře. Mckinley zmáčkl tlačítko zvonku a výtah se plnou rychlostí rozjel směrem vzhůru. Úplně v horním patře se otevřel skleněný poklop základny a výtah díky instalovaným záchranným tryskám měl potřebnou sílu na vynoření se z Mariánského příkopu. Z hloubi příkopu se ozval opět neznámý řev a silná exploze reaktoru.........