Temnota

Kapitola 4

Plout na malém raftu s mojí sestrou a ještě se spoustu osobami, které si snaží zachránit život, není moc pěkný zážitek. Pořád se vrtí, rozhlíží k9olem, pokukují na sebe a něco si mezi sebou zběsile drmolí. Letadlo za námi se už potopilo, naštěstí jsou všichni venku z něho. Všichni z našeho člunu dali ruce do vody a pádlovaly. V mlze se rýsoval ostrov Alcatraz. Po chvíli jsem se taky zapojil do pádlovaní, bylo to fakt dřina, ale trvalo nám to celou věčnost, než jsme dorazili na pevninu. Místní co zrovna šli na procházku, nebo někam jinam na nás koukali, jako kdyby.... no prostě na nás divně koukali. Sundal jsem si vestu a pak jsem pochopil: Jsme snad jediný lidé, co přežili pád letadla. Zamířili jsme k velké budově, kterou vlastnila firma UEW. Vstup dovnitř byla velká brána s nějakými nápisy, které jsem nerozluštil. Uvnitř nás přivítal týpek z ochranky, ten nás provedl dlouhou chodbou a ukázal nám správné dveře. Když jsme je otevřel nedokázal jsem se udržet.
,,Páni." vydechl jsem.
Stáli jsme v obrovské hale, když jsem se podíval na strop, tak jsem se ztratil v bludišti všech těch čar. A nejvíc mě fascinoval prostředek místnosti, byl tam velký sloup, který se táhl od podlahy ke stropu. Přibližně v první třetině byl ve sloupu posazený velký drahokam, který ozařoval celou místnost. Strážník nám ukázal další dveře, které tentokrát vedly do prostorné kanceláře. Uvnitř u okna stál můj otec, koukal ven na rozlehlý areál firmy UEW. Otočil se na nás, měl velkou jizvu přes oko.
,,Jsem rád, že jsi stále živý." řekl jsem otci.
,,Já taky." přidala se sestra.
Otec se usmál a pohlédnul na Styampecka.
,,Jsem potěšen Gregore Marku Styampecku, že jsi mého syna nechal podrobit zkoušce a ještě víc, že uspěl. Natalia zkoušku podstoupí ještě než odejdou na výpravu. Gregore, mohl by jsi nás tu nechat samotné, naší rodinu?"
,,Ano pane" odpověděl zařazeně Styampeck a odešel.
,,Takže teď budu s vámi hodně dlouho probírat některé věci. Za prvé Letho, musím tě něco naučit, takový malý trik." řekl po chvíli vážně otec.
Otevřel ruku a kousek nad dlaní se mu objevil malý plamínek. Zavřel ruku a plamínek zmizel.
,,Jak jsi to udělal?" zeptal jsem se udiveně.
,,Zavři oči, poté si představ jak zahřívaš vzduch na tvou rukou, zhřívej ho tak dlouho, dokud tam nevzplane plamen."
Pokusil jsem se udělat otcovy instrukce, ale když došlo na zahřívání vzduchu, tak jsem se zaseknul. Stál jsem na místě snad věčnost než jsem cítil jak se vzduch nad mou rukou zahřívá. Pořád jsem myslel na to jak se ten vzduch zahřívá.
,,Konečně." vykřikl otec.
Otevřel jsem oči a opravdu jsem měl nad dlaní malý plamen. Ale jakmile jsem se přestal soustředit, tak plamen pohasl.
,,Výborně Letho čekal jsem, že se ti to nepovede, většinou to trvá dny než se to člověk naučí." řekl potěšeně.
,,A jak to že Natalia tohle nezvládne?"
,,Protože nemá v krvi erementop. To je síla, která ti umožňuje využívat živly." odpověděl otec.
"No, za druhé Natalia právě teď podstoupí zkoušku."
"A proč může někdo ve zkoušce neuspět?" zeptal jsem se.
,,Tvé tělo se rozhodne, jestli erementop přijme, nebo ne. Ale teď jdeme." odsekl otec.
Odešli jsme postraními dveřmi, kterých jsem si ani nevšimnul. Dveře vedly do chodby, odtud jsme si zavolali výtah. Jeli jsme do patra -48, což bylo asi hodně hluboko. Vstoupili jsme do kruhové místnosti, uprostřed bylo lůžko, nad lůžkem ležel monitor počítače a kolem byly takový ty papírky, které někdo používá když si chce něco zapamatovat a pak to někam nalepí, aby to měl na očích. 
,,Natalio lehni si na lůžko a buď v klidu, kvůli času ti dám celou dávku."
Natalia na mě vrhla prosebný pohled, ale já jsem ji bohužel nedokázal pomoct. Otec vzal z šuplíku jehlu a naplnil jí mojí známou tekutinou. Erementop! Vím jak bude Natalie až dostane tu tekutinu do krve. Otec vzal jehlu a pak jsem zavřel oči. Slyšel jsem jak sestra vykřikla bolestí. Byl to tak pronikavý křik, myslel jsem i že snad ohluchnu.
,,Pane, subjekt nechce přijmout erementop." řekl nějaký doktor.
,,Bojuj Natalio." vykřikl otec.
Po chvíli napětí se na monitoru objevilo velkými písmeny SUBJEKT PŘIJMUL LÁTKU. Oddechl jsem si.
,,Dobrá tak to máme za sebou."
,,Letho až se z toho Natalia probere, tak se budete muset někam vydat."
,,A kam?" zeptal jsem se.
,,Budete muset najít vzdušný glób....."