Temnota

Kapitola 5

Moje sestra Natalia právě teď ležela v kómatu na lůžku v patře -48. Otec mě naučil jak malovat pentagram, tím pádem i jak ho použít. Když jsem se dozvěděl, že pojedeme se sestrou, no pojedeme, spíš poletíme. Otec mi řekl, že vzdušný glób bude ležet někde, kde se země dotýká oblak. Mount Everest.
Poletíme tam otcovým soukromým tryskáčem, bohužel jenom my dva, já a Natalia. Zjistil jsem, že v této centrále se nachází spoustu skvělých věcí, myslel jsem si, že tady budou jenom kanceláře, ale ona je tady třeba i nějaká zábava. Bazén s tobokány, velké hrací místnost, virtuální realita a ještě hodně jiných. Teď jsem měl jít do otcovy kanceláře, že prý mi chce dát dárek k narozeninám. Přišel jsem mou důvěrně známou chodbou a nastoupil do výtahu. Z patra 0 jsem se dostal do patra 3. Otec mě čekal ve své kanceláři.
,,Víš Letho až se vydáte na vaší výpravu, určitě tam potkáte něco na co by byl potřeba nůž."
Do ruky mi vložil balíček v balicím papíru se stuhou. Rozbalil jsem a uvnitř jsem našel malou kudlu, nevím co by mělo být na ní zvláštního, prostě kudla.
,,Budeš se jí muset naučit používat, ale věřím, že ti pomůže. Dokážeš se ní vytvořit přelud, ale vyžaduje to znalost a soustředěnost, kterou musíš dokázat udržet. Ještě než se Natalia probudí, tak by jsi to měl jednou vyzkoušet. Přelud můžeš ovládat pomocí myšlenek, je to pro jistotu. Třeba příklad: Jseš na nepřátelském území, víš že tě někdo může napadnout, proto nejdřív vyšly přelud, vidíš to co vidí on a ostatní vidí přelud jak chceš ty. Třeba jako nějakou jinou osobu, nebo klidně zvíře. Někdy ti může hodně pomoci, ale jinak ta kudla je na nic, je tupá."
,,Proč mi nechceš dávat ostrou kudlu?" zeptal jsem se udiveně.
,,No... Mám své důvody."
,,A jaké?!"
,,Ty nemusíš vědět"
Nevím, ale něco ve mě se změnilo, už jsem tak moc nedůvěřoval otci.
,,Děkuji za dárek." s těmito slovy jsem odešel.
,,Počkej..." zarazil mě otec ve dveřích.
,,Ano?"
,,Ještě nevíš jak se to ovládá."
,,Aha..."
,,Musíš zmáčknout ten ametyst na kudle, a držet ho po celou dobu formování tvého přeludu, pak si představíš vzhled přeludu, ale pořád držíš to tlačítko, až budeš s formováním hotov, pusť ho a přelud se ti zjeví před tebou. Poté s tebou naváže neurální kontakt a ty ho můžeš ovládat. Nejlepší je se při ovládání přeludu někam schovat, protože pokud by tě nepřítel našel, jak sedíš na zemi a máš zavřené oči, bylo by s tebou zle."
,,Proč?"
,,Protože když ti někdo přethrne spojení s přeludem, tak je to pro tebe nebezpečné."
,,Tak díky." a s těmito slovy jsem už konečně odešel.
Když jsem nastupoval do výtahu, tak jsem se kouknul na tu celou škálu tlačítek, nevěděl jsem jaké si mám vybrat. Měl jsem veliký výběr od -50 do 7. Bylo tu hodně pater, do kterých jsem se ještě nopodíval. Ale nakonec přes celou svou nechuť jsem máčkl tlačítko -12. Otec mi řekl, že když budu chtít něco cvičit, tak mám jít tam. Výtah se rozjel. Ve výtahu hrála hudba, nikdy jsem si nevšiml, že by tam nějaká byla. Když jsem vystoupil z výtahu, zhasl jsem. Byla ta obrovská místnost, čekal jsem, že tu budou terče nabo tak něco. Místnost byla celá bílá, u pravé stěny byl velký gauč. Ne, gauč to nebyl, ale takový ten pytel naplněný kuličkami. Zmáčkl jsem tlačítko na kudle. Pohltil mě obrovský nápor energie. Začal jsem formovat přelud, rozhodl jsem se, že vytvořím sebe, pokusil jsem se na sobě znát všechny detaily. Oblecení měl přelud jednoduché, měl černé džíny, modrou mikinu a červenožluté tenisky. Když jsem byl se svou práci spokojen, tak jsem pustil tlačítko. Upadl jsem do bezvědomí, po chvíli jsem se probral a koukám se na sebe sama, jak sedím na tom pytly kuliček. Zvedl jsem ruku, aby jsem se podival jak jsem vypracoval detaily. Bohužel jsem viděl rozmazanou modrou ruku. Chtěl jsem se projít, ale jakmile jsem udělal první krok, tak už jsem začal vidět rozmazaně. A zrak přeludu dorazila nějaká holka, která vystoupila s postranních dveří, které jsem ani nezpozoroval. Pak jsem zase nic neviděl. Poté jsem se zase probudil ve svém těle. Byla to velká změna, všechno jsem cítil jasněji, než v přeludu.
,,Moc se omlouvám, nechtěla jsem rušit." sklopila oči.
Měl jsem na ní strašný vztek, chtěl jsem jí udeřit, ale přemohl jsem se.
V podstatě jsem tady ještě nikoho v mém věku nepotkal, Nataliu nepočítám.
,,Už půjdu." řekl jsem.
,,Jak jsi to udělal, ten přelud?"
Nechtělo se mi odpovídat, ale to že se nachazí v tomto komplexu můj názor změnilo. Vlastně ani nevím, jak jsem ten přelud udělal.
,,Normálně." byla to jediná odpověď, na kterou jsem teď přišel.
Ale ta holka řekla otázku, ktere jsem se obával.
,,Jak normálně?"
,,Víš co než, aby jsem ti na to odpovídal, tak mi řekni, jak se jmenuješ."
,,Elizabeth a ty?"
Nesnáším, když se někdo ptá na mě, jako takovýto proč tamhle to, nebo jak se to stalo, jak jsi to udělal.
,,Lethas." odsekl jsem.
Už jsem mířil k výtahu, sice mě lákaly ty dveře, kterými vyšla Elizabeth, ale přemohl jsem se. V kapse mi zadrnčel mobil. Zvedl jsem ho a ž něho se ozval hlas mého otce.
,,Letho, Natalia se probrala, jeď do patra -48 a odtuď společně vyrazíme na cestu."
Šel jsem do výtahu, ale Elizabeth šla za mnou.
,,Do jakého patra jedeš?" zeptala se.
,,Jedu do patra -48 a ty?!" použil jsem ten její tón otázky.
Vykulila na mě, asi v tom patře nikdy nebyla.
,,Já jedu to svého pokoje, který je v patře -1."
,,Tak sbohem." rozloučil jsem se až vyšla z výtahu.
Zmáčkl jsem tlačítko -48 a výtah se rozjel dolů. Když jsem vystoupil, tak jsem se znovu nalézal v kruhové místnosti s lůžkem. Na lůžku seděla ma sestra s kruhy pod očima a s bylílm pruhem v jejích černých vlasech. Doktor jí pomohl vstát, na to že ležela snad 1 a půl dne se ještě pořád motala. Na záda si nasadila batoh, a vyrazila ke dveřím.
,,Ahoj Letho." pozdravila  mě rozespale.
Pak jsem si uvědomil, že nemám na cestu nic zabaleného. Rozběhl jsem se k výtahu a odjel do svého pokoje......