Temnota

Kapitola 1

Dobrá, mé jméno je Lethas Mckinley, mám o rok starší sestru jménem Natalia Mckinlyová. Poté, co mi otec Richard Mckinley záhadně zemřel v moři, se můj život změnil. Máma převzala otcovo firmu, takže pořád jenom pracuje. Spolu se sestrou chodíme do speciální školy pro bohaté děti. Zrovna teď nám začíná matika. Jak já nesnáším matiku, samí pracný počítání a na co??? Aby učitel řekl: ,,No, Letho dnes sis vedl dobře."
A pak papír prostě vyhodí. Neřeknu, kdyby si ty papíry vystavoval do rámečků, ale on je prostě vyhodí. Největší sranda je během  třicetiminutové přestávky, v naší škole je spousta kumbálů, sklepů a jiných tajných  místností, které jsme ještě s mým nejlepším kamarádem Nicem Bedliem neprozkoumali. Nico je takový kluk střední výšky se smaragdem v očích, vlasy má blond, neříkám čistý blond, protože sem tam má nějaké šmouhy černé barvy. Když už se bavíme o vzhledu, tak já mám bílé vlasy, já vím, jak se někdo může narodit s bílými vlasy? Ale já se takhle prostě narodil. Všichni mi říkají, že nikdy neviděli šedé oči, dokud nepotkali mě. 

,,Takže si vezměte papír a nějakou tužku, napíšeme si test." řekl profesor. Testy jsou skoro na denním pořádku, většinou. Písemná práce z matiky byla naštěstí jednoduchá, ale hlavně zazvonilo, když jsem jí ještě dopisoval. Konečně máme přestávku a chvilku klidu od těch nudných vyučovacích hodin, sice je to jenom deset minut, ale pořád to je přestávka. Společně se svým kamarádem Nicem jsme se přesunuli do jiné třídy. Ruština! Ještě horší předmět než matika, i když pravda nemám rád žádný předmět, kromě.... kromě.... bohužel ničeho. 

Moje sestra Natalia má takovou pitomou kamarádku, která mě nemá moc ráda. Prostě holka, které jsem zrovna nepadl do oka. Vždycky na mě působila takovou tou náladou, která každého znervózní. 

Poté co nám skončili další dvě hodiny, byla konečně ta nejdelší přestávka z celého dne. Vydali jsme se s Nicem k pověstnému školníkovo sklepu. Ještě jsme tam nikdy nebyli, protože jsme se báli, že nás tam školník načapá.
Dveře byly mohutné ze dřeva a s velkou kovovou klikou. Vstoupili jsme dovnitř, školník tam naštěstí nebyl. Bylo tam spoustu šroubů, kladívek, hřebíků a byly tam i nějaké divné nástroje, které jsem ani nedokázal rozpoznat. Chvilku jsem si tam něco prohlížel, když na mě Nico zavolal.
,,Letho, pojď se rychle na něco kouknout." vykřikl na mě Nico.
Nico stál před velkou policí knih.
,,Viděl jsi někdy film, kde..."
,,Jo viděl..."
Podívali jsme se s Nicem na sebe a věděli, co dělat. Vrhli jsme se k polici a začali vytahovat knihy jednu za druhou. Kniha, za kterou šlo hůře zabrat, byla ta správná. Pořádně jsem zabrat, ale kniha nečekaně šla vytáhnout lehko, (což jsem si předtím nemyslel) a díky tomu jsem se svalil na zem. Čekal jsem, že se knihovna nějak posune a bude tam nějaká chodba, ale za mnou se prostě otevřel poklop.
,,Jdeme tam!"
Dole to páchlo, jako kdyby tam něco umřelo. Byl tam spoustu chodeb, ale pak mě něco zaujalo, na stěně byla tmavá zelená deska s nějakými znaky. Asi jsem se na ní díval moc dlouho, protože když jsem se otočil, Nico už byl pryč. Vydal jsem se za ním nějakou chodbou, která mi připadala, že může být ta správná. Na konci chodby byly velké kovové dveře. Přestávka asi už dávno skončila, musel jsem najít Nica. Chvilku jsem dumal a pak dostal nápad, že se přes ty dveře musím dostat. Nenapadlo mě nic lepšího, než že jsem prostě praštil  do důlku, který byl jasně zřetelný na zdi vedle dveří. Vůbec nic se nezměnilo, to mě nepřekvapilo, ale překvapilo mě, že jsem necítil žádnou bolest. Nad tím důlkem byl polodrahokam, zatočil jsem  s ním a na zem vypadlo víčko. Uvnitř leželo něco, co jsem nikdy neviděl, ale věděl jsem, že to přesně zapadá do toho důlku. Když jsem to vzal do ruky, málem jsem se spálil, bylo to velmi horké. Ale přemohl jsem se a strčil to do toho důlku, který byl velký jako moje pěst a rozměry přesně pasovaly k té záhadné věci. Dveře se s dutým lupnutím otevřely.
Objevil jsem se v kruhové místnosti, uprostřed byla fontána, na stropě byla nějaká malba býka s mužem a červeným plátnem. A nejdůležitější bylo to, že vedle fontány stál jeden z profesorů a vedle něho stál Nico.
,,Myslím Letheasi," ještě nikdo mě neoslovil mi tajným pravým jménem a to je Letheas, ,,že bychom si měli pořádně promluvit........."