Dvojčata (ft.Slza a BVB)

Kapitola 4.

Pohled Deny:

Seděla jsem v pokoji a přemýšlela.
Táta má novou přítelkyni.
Budu mít nevlastní matku.
Ješte doufat aby to nebyla nějaká kráva...

Z mého přemýšlení mně vytrhlo klepání na dveře a potom otec oznamující mi že jedeme pryč, že prý mi musí něco důležitého říct. Přikývla jsem a vyšla na chodbu. U botníku již čekala ta ženská usmála se na mně jenže já byla schopná pouze úšklebku. Obula jsem si boty a společně s nimi jsme nasedli do auta. Povídali si mezi sebou, já si jich nevšímala, měla jsem sluchátka a poslouchala Asking Alexandria, mám je ráda ale na BVB nemají...

Pohled Layly:

Natáčela jsem na Musical.ly když v tom jsem uslyšela bouchnutí domovních dveří oznamující, že je máma doma.

Seběhla jsem schody, když v tom jsem se zarazila. Nestála tam jenom máma ale taky otec od Deny a ona. S Deny jsme si vyměnily nechápavé pohledy jenž jsme dále přesměrovaly na naše rodiče.

Máma nás zavedla do obýváku kde jsme si posedali na gauč. Slova se ujala máma která si sedla Denynimu otci na klín!?
,,Takže, abych vám vysvětlila o co tu jde, tak jde o to že-" trochu se zastavila, pohlédla na Denynina otce a pokračovala.
,,-že jste sestry, dvojčata." Jen jsem tupě zírala ale začalo mi to dávat smysl, jsme na den stejně staré, jsme si podobné a potom situace našich rodičů... tím máma ale nekončila nýbrž pokračovala:
,,Asi vás zajímá, proč se neznáte a dosud jste se neznali. Stalo se to měsíc po vašem narození. Šimon, váš otec měl milenku a já mu na to přišla. Přestali jsme si rozumět, tak jsme naši situaci vyřešili rozvodem. Šimi chtěl do péče vás obě, ale soud mu svěřil pouze Deny. Laylo, ty jsi byla přidělena mě. Vašeho otce jsem za nevěru nenáviděla,tak jsem navrhla, aby jste se neznali. Tušili jsme, že se totiž budete chtít stíkat, ale my jsme se vidět nechtěli. Víme, bylo to od nás sobecké. A když se z vás staly nerozlučné kamarádky, cítili jsme potřebu, vám to říct. A když jsme se sešli, začalo to mezi námi znova jiskřit. A......je tady ještě jedna věc. Je toho na vás určitě moc, ale musíme vám to říct. Dali jsme se zase dohromady a budeme se brát" řekla máma s úsměvem ala měsíček na hnoji. ,,Deny, pro nás to znamená že se sem stěhujeme" pohlédla jsem na Deny a ta zírala s otevřenou pusou. ,,Laylo prosím ukážeš Deny její pokoj?" Řekla máma a já pochopila, že mluví o pokoji pro hosty. Zvedla jsem se společně s Deny a zavedla ji do jejího pokoje.

Pohled Deny:

Když jsem vešla do pokoje tak tam už překvapivě byla půlka mých věcí. Opravdu Deny? Kdyby tě okradli tak si toho ani nevšimneš! Ozývalo se moje podvědomí. Layla se na mně otočila, zřejmě byla stejně překvapená jako já. ,,Ehmm no, tohle je tvůj pokoj, zabydly se a já jdu k sobě." Přikývla jsem. Jakmile zavřela dveře, otevřela jsem si okno a sedla si na parapet. Z kapsy u bundy jsem si vytáhla krabičku cigaret a zapálila si, sice jsem si slíbila že to už neudělám ale co...
Potáhla jsem smradlavý nikotin. Hned poté jsem pocítila úlevu, ješte jsem si pustila písničky a začla vstřebávat vše co se za poslední dny stalo.

Pohled Layly:

Dobře, potřebuju se uklidnit ale zároveň to oslavit...
Přemýšlím když v tom mně něco napadne. Zajdu si do klubu. No co že mi není osmnáct to nikdo vědět nemusí...
Převlékla jsem se do krátkých, sexy šatů a vzala si peněženku.

Na chodbě jsem se srazila s Deny, ze které šel cítit pach cigaret.
,,Deny! Ty kouříš?"
Vím že je to debilní otázka ale co, zeptat se musím.
,,Ehmm jo ale neříkej to prosím" nevině se usmála, zakoulela jsem očima a řekla ,,Ok".
Deny si mně zeskenovala pohledem a potom tázavě zvedla obočí.
"Pšššt" řekla jsem a potom jsme se zasmály, rozloučili se a každá se vydala vlastní cestou.

Zanedlouho jsem stála před šedou budovou ze které se ozývala příjemná hudba. Podívala jsem se na hlídače který pokynul rukou na znamení že můžu. Poděkovala jsem a vplula do nespočtu kroutících se těl.

Zase Hello...
Další kapitola je na světě! Doufám že se líbí...
#hello