Skrytá vlčí tvář

2. Ples

Když jsem vešla do sálu, nahrnula se mi do tváří krev. Bylo zvykem, že poslední přichází do síně osoba, na jejíž počest se slavnost pořádá, a tak na mě všichni museli čekat. Vzpomněla jsem si ale na svou roli a nasadila jsem si samolibou a nanejvýš znuděnou masku, zatímco jsem procházela dlouhým tanečním sálem. Cítila jsem, jak se na mě upírají oči tisíců lidí a snažila jsem se nevnímat jejich pohoršené šuškání ani časté obdivné výdechy, když mě spatřili. Říkalo se o mě, že jsem nejkrásnější dívka v celém Verenském království. Nevěřila jsem tomu. Ať už to ale pravda byla, nebo nebyla, bylo mi to jedno. Krása pro mě nic neznamenala, navíc jsem si v tihle šatech, špercích a účesu připadala jako šašek. Zvolna jsem došla až ke stupínku a hluboce se uklonila svému otci a pánovi domu. Mramorová podlaha byla tak důkladně vyleštěná, že jsem v ní viděla svůj odraz.

"Nechala jsi celý dvůr čekat" Zahřměl nade mnou otcův majestátní hlas.

Zachvěla jsem se a co nejvyrovnanějším hlasem jsem odpověděla: "omlouvám se otče, už se to nebude opakovat".

"vstaň!" přikázal mi a já poslechla. Chvíli na mě upíral spalující pohled a já ulehčeně vydechla, když mi pokynul ať zaujmu své místo.

 Vystoupala jsem na  stupínek a postavila se mu po levém boku. Místo u jeho pravého ramene náleželo mé starší sestře. Pohled mi sklouznul k prázdému místu, kde ještě před dvěma lety stávala židle pro mou matku. Otce její smrt velice zdrtila a už se nikdy znovu neoženil. Zemřela když mi byly tři roky, teď mi bylo sedmnáct a ještě mi nikdo neřekl, jak zemřela. Nevěděla to ani má se sestra Elain, která byla o dva roky starší než já. Ze zamyšlení mě vytrhlo hlasité zadunění když sluhové otevíraly dveře, kterými teď vcházela má sestra v šatech, které jí určila tradice. Kvůli tomuto zvyku měli všichni sále, včetně mého otce, oblečení ve světlých barvách. Jen snoubenci měli mít na sobě šaty z tmavě modré látky a co nejjednodušeji střižené. Mělo to symbolizovat jednoduchost a klid lásky, která je svedla dohromady. Elaininy šaty měly barvu noční oblohy a byly ušity z toho nejjemnějšího sametu. Rukávy jí sahaly k loktům a výjimečně nebyly zakončeny žádným volánkem ani krajkou. měla je stejně jako spodní lem široké sukně olemované jen tmavomodrou stuhou. Jednoduchý lodičkový výstřih jí sahal jen ke klíčním kostem a zachovával tak celým šatům velice elegantní vzezření. Kromě stříbrného náramku neměla žádné šperky a vlasy stejné barvy jako ty moje měla vyčesané do jednoduchého, ničím nezdobeného, volného drdolu. Nikdy jí to neslušelo víc. Když jsem si vzpomněla co mám na sobě já, jen jsem nasupeně protáhla obličej. Když Elain došla ke stupínku, poklonila se stejně, jako před chvílí já. Když na ní ale otec promluvil, v jeho hlase nebylo nic z předchozího rozhořčení.

"Povstaň" Řekl jí mírně a pokynul jí, aby zaujala své místo po jeho pravici. 

Když jsem zachytila Elainin pohled, omluvně jsem na ni mrkla. Ona se však usmála a jen nepatrně kývla hlavou. Potom jsme obě sledovaly, jak otec vstal a začal pronášet tradiční řeč. Trvalo dlouho, než domluvil a já obdivovala svou sestru, že dokázala zůstat čilá a usměvavá po celou dobu proslovu. Když otec domluvil, započala Elain se svým snoubencem Erwinem, synem vládce sousední říše, ples tancem. Erwin byl příjemný mladík, o rok starší než Elain a mou sestru velice miloval, stejně jako ona jeho. Přála jsem jí to štěstí.

Plesy jsem upřímně nesnášela. Nejhorší na tom byly řeči mužů, kteří mi každou chvíli přicházeli skládat poklony. Ze všech sil jsem se snažila zůstat milá a usměvavá. Když ale došlo na tanec, skoro jsem se přestala ovládat. Při tanci jsem nemohla svému ctiteli nikam utéct, navíc jsem nechápala, k čemu je dobré, umět se producírovat po naleštěné podlaze v botách, ze kterých mě bolely nohy. Nechtěla jsem ale sestře zkazit oslavu a tak jsem dělala co jsem mohla, abych působila mile. Nakonec se mi konečně podařilo nepozorovaně vyklouznout velkými dveřmi ven na balkon. Při troše štěstí se mi tu podaří zůstat až do hostiny. Pomyslela jsem si, opřela jsem se o kamenné zábradlí a sledovala, jak mizí poslední zbytky slunečních paprsků.