Mustang

2. kapitola

,,A bude tu klid a všichni budete držet huby! Budou z vás koně, kteří budou ještě vděční za to, že jsme je sem přivedli!" Dupl si a chodil sem a tam chodbičkou mezi jednotlivými boxy. Teda jestli se tomu dají říkat boxy. Je to větší místnost nakouskovaná na pár menších, oddělená různými řetězy, dráty nebo mřížemi vyplněné trochou slámy. V rohu jsme měli každý kýbl se špinavou a asi starou vodou a každý pohozený aspoň kousek sena, bohužel nějakého plesnivého. Všichni jsme byli v budově postavené z cihel a někde se objevovalo i dřevo a střecha byla udělaná jen z plechu. Byly tam jedny obrovské železné vrata. V ruce držel nějaký provaz. Přehodil si ho přes rameno, zastavil se a stoupl si naproti nás. Chvíli nás přejížděl pohledem a pak se zasekl na cizím černém hřebci. ,,Hej, pojďte mi pomoct! Pochybuju, že ho dostanu ven sám!" Zakřičel a přišli za ním další 3 chlapi. Otevřeli dvířka od boxu a šli k němu. Samozřejmě, že se jich bál. Všichni jsme se jich báli. Začal se plašit, kopat okolo sebe a stavět se na zadní. Ostatní se taky začali plašit, řehtat a pochodovat po boxu. Ten černý hřebec byl o 2 boxy dál, tak jsem toho moc neviděl, ale vypadalo to, že jednoho chlapa ošklivě kopl do nohy. Ten, co tu ještě před chvilkou pochodoval, mu hodil ten provaz okolo krku, druhý chlap udělal to samé s jiným provazem a táhli ho ven. Podle jeho výrazu to nebylo asi nijak příjemné. Všichni ostatní jsme po sobě pokukovali a pořád byli dost nervózní. Asi po hodině ho dovedli zpátky, chudák měl od toho provazu rozedraný krk. Až do krve. Snad nepřijdu na řadu já.

**

Hrůzou jsem nemohl usnout. Bál jsem se, že když usnu, něco mi udělají. Já jsem to asi včera přivolal! Najednou se začaly otevírat dveře od mého boxu a v nich stáli chlapi 4. Začal jsem se stavět na zadní až jsem se málem bouchl hlavou do střechy. Kopal jsem po nich, ale vedle. Pobíhal jsem po boxe a snažil se nějak uniknout, jenže už jsem cítil na krku onen provaz. A druhý! Táhli mě ven z budovy do takové malé kruhové ohrady. Tam se mnou chvílu lomcovali a snažili se mě zklidnit. Přestalo mě to přetahování se s nima bavit a tak jsem toho nechal. Ale pořád jsem byl připravený utéct nebo zaútočit. Odvedli mě mezi 4 kůly, kde mě přivázali. Zavřeli za mnou dvířka a hodili mi něco na záda. Lekl jsem se a chtěl jsem se odtud nějak vyprostit, ale nemohl jsem se hnout ani dopředu ani dozadu. Zapli mi to pod břichem a dost utáhli. Pak mi nasadili něco do huby a za uši. To taky nebylo zrovna dvakrát příjemné, pomaličku mi to rozedíralo koutky. Cítil jsem to. Dvířka se otevřely a já vystřelil dopředu. Jenže jsem zapomněl na to blbé lano a tak to se mnou dost cuklo. Nahnali mě do té kruhovky a jeden chlap šel ke mně. jen, co jsem ho uviděl, jsem se stavěl na zadní a snažil jsem se po něm kopnout. Neměl jak ke mně přijít. Ale nevšiml jsem si, že ke mně ze druhé strany přichází jiný chlap. Strčil jednu nohu do třmenu, ale nevyhoupl se. Nenechal jsem ho. Pořádně jsem vyhazoval a kozloval a on mezitím několika sekund spadl na zem. Z jejich pohledů šlo poznat, že pochopili, že to se mnou není lehké a teď se o nic ani nebudou snažit. Chtěli mě zase strčit mezi ty kůly, jenže ta, se mi moc nechtělo. A tak jsem se opět stavěl. Bohužel už jsem byl unavený a tak jsem toho nechal a nechal se tam zatáhnout. vše mi sundali a nějak mě dotáhli do boxu. Šel jsem dobrovolně za nima, ale pořád jsem si držel velký odstup, protože co kdyby. Stoupl jsem si tam a naprosto vyřízený pomalu usínal. Zdálo se mi o tom, jak běžím se svým stádem po loukách a lesích, brouzdáme se potůčky a paseme se na té nejzelenější trávě. Chci zpátky, prosím!