3. kapitola

245 23 8
                                    

Vzbudilo mě hlasité kopání ve vedlejších boxech. Už byli neklidní a já taky. Chlapi s lanem už postávali před boxama a povídali si. Když se rozešli k boxům, přijely nějaká auta s hlasitými houkačkami.
,,Ani hnout! Tady policie spojených států amerických!" Zakřičelo asi 6 chlapů, někteří drželi odznaky a někteří pistole. Pytláci zvedli ruce nad hlavu a odhodili provaz.
,,Zatýkáme vás za odchyt a následný výcvik chráněných divokých koní, dále za prodej a pěstování marihuany a vyloupení několika banek." Opřeli pytláky o stěny stáje a dali jim na ruce pouta. Těch chlapů bylo celkem 8. Strčili je do auta a odjeli. Jedna dvojice policistů zůstala stát u nás a jeden telefonoval.
,,Co máme dělat s těmi koňmi? Dobře. Dobře. Ano. Jdeme na to, pak zavoláme. Zatím. Máme je nejdříve zkontrolovat, jestli nejsou zranění a Lucas teď obvolává nějaké stáje, kam by mohli zatím jít. Ven je asi jen tak nepustíme, uvidíme za pár měsíců, jak to s nimi bude vypadat." Říkal tomu druhému a ten jen přikyvoval. Pomalu obcházeli všechny boxy a opatrně se dívali koním na nohy, krk, záď i hlavu. Samozřejmě nejvíc koní mělo sedraný krk a trochu koutky. Ostatní už měli i na břichu jizvy od ostruh. Když zkontrolovali všechny koně, na chvíli se posadili na balík slámy a zanedlouho jim zazvonil telefon.
,, Příjem. Ano. Dobře. Kdy si pro ně přijedou? Hm, mm, a co teď s nimi teda? Nooo, mhmm, dobře. Zdar. Prý je máme pořádně zavřít a zítra si pro ně přijedou až z Colorada." Podívali se na sebe, napustili všem plný kýbl čerstvé, čisté vody a naházeli pořádnou dávku sena. Zhasli nám a zabouchli vrata. Na druhý den, hned brzy ráno, jsem slyšel příjezd několika aut. Když se otevřely dveře, vstoupili první policajti a za nimi 3 chlapi.
,,Tak tady jsou." Řekl jeden policajt. ,,Jen bacha, jsou opravdu hodně vyplašení a dost se bojí. Ale my vám pomůžeme." Chodili chodbou a pozorovali nás.
,,Jdeme na to!" Promluvil postarší pán a přinesli ohlávky s vodítkama. Zkoušeli nám je nasadit, ale podařilo se jim to nasadit jen 5 koním. Dalších asi 15 koní bylo jen nervózních a nic si nenechali nasadit na hlavu. Zkoušeli to potom s lasem. Na to chytli 7 koní, ti ostatní ještě zbývali. Samozřejmě jsem mezi nimi byl já.
,,Tak teď to uděláme úplně jinak. Hej! Najeď s tím přívěsem sem!" Zakřičel jeden z chlapů a řidič najel s velkým přívěsem pro několik koní do vchodu do stáje. Přivřeli vrata těsně k autu, aby se nikdo nedostal ven. Stoupli si s vodítky na druhou stranu. Vypustili všechny koně ven a snažili se nás nahnat do toho přívěsu. Vyběhl jsem ven a nevěděl, kam mám běžet. Běžel jsem první vlevo, jenže tam stáli ti lidi a mávali vodítky. Samozřejmě jsem se toho dost bál a běžel jsem na opačnou stranu. Tam byl ale ten přívěs. Nevěděl jsem, co mám dělat a tak jsem zpanikařil. Zaběhl jsem do kouta a tam jsem se stavěl na zadní. Protože jsem byl jako poslední, co ještě nebyl v autě, šli ti lidi ke mně. Byl jsem opravdu vystrašený a nebyla nikde cesta ven, tak jsem vyletěl dopředu a málem jsem pár lidí srazil. Doběhl jsem na opačný konec stáje a tam jsem taky nevěděl co dělat a tak jsem to rychle otočil a vběhl přímo do přívěsu, jako poslední. Než jsem se vzpamatoval, zavřeli nás a auto se se pomalu začalo rozjíždět. Byl jsem vyděšený až k smrti, ale neměl jsem tu energii, abych se pokoušel dostat sebe a ostatní na svobodu. Prostě jsem jen stál a čekal, kam nás zavezou. V přívěsu se mnou bylo asi 8 dalších koní a každý byl zařazen jak kdyby v takovém ,,boxíku". Prostě ten celý přívěs byl rozdělen na 10 částí, ve kterých koně stáli. Měly se za každým zavřít ještě vrátka a měli nás přivázat, jenže to bylo opravdu dost nebezpečné a řidič jel schválně pomalu, aby se tu nic nestalo. Škvírou jsme nahlédl ven a viděl jsem jen majestátní buky, které lemovaly úzkou silnic. Kolem dokola byly louky, sem tam se tam objevil menší les. Mihlo se tam i několik polí, rybníků, také jsme narazili na obrovské pastviny s krávami a také na pár farem a statků. Po snad 5 hodinách jsme dorazili na místo. Vjížděli jsme příjezdovou cestou někam do velkého areálu. Auto se zastavilo a za náma se ozvalo hlasité bouchnutí rampy. Dovnitř se dostalo světlo a já poprvé uviděl něco, kde asi nějakou tu dobu pobudu.

MustangKde žijí příběhy. Začni objevovat