Mustang

5. kapitola

Z pohledu Samanthy
Nastrojila jsem Elity tmavě modrým navayem (podsedlovka pod westernové sedlo), hnědým sedlem a hnědou pákou. Nasadila jsem si klobouk a vyšvihla se do sedla. Řekla jsem si, že si vyjedeme na vyjížďku. Vjela jsem do lesa, kde jsme si kousek zaklusali, přebrodili jsme se přes mělkou říčku a dostali se na louku. Usmála jsem se. Tohle byla naše oblíbená cvalová louka. Ucítila jsem, jak se Elity pode mnou napružila. Pustila jsem otěže, pobídla jí a ona běžela tryskem napříč rozkevtlou loukou. Roztáhla jsem ruce a nechala vlát si vítr do vlasů. Miluju tenhle pocit, kdy se můžu na chvilku vypnout a užívat si to společně s mou dlouholetou kobylkou. Zpomalila jsem ji, v pomalém klusu jsem si s ní oběhla malé kolečko a vrátila se zpět na farmu. Společně s Elity jsem se cestou domů vydala kolem ohrad. Chtěla jsem se jít podívat za tím plavákem. Zastavila jsem u jejich ohrady a viděla jsem ho, jak leží u sena. To je dobré znamení, už se cítí aspoň trochu bezpečně. Seskočila jsem z Elity a opřela se lokty o ohradu. Když ostatní zjistili, že je tu jiný kůň, okamžitě se přiběhlo pár jedinců podívat. Nechyběl tam ani ten plavák. Očichal si Elity, po chvilce stáhl uši dozadu a začal po ostatních kopat dokud neodběhli pryč.
,,Ahoj krasavče. Ty vlastně nemáš jméno. Budu ti říkat... Aztec." Usmála jsem se pro sebe a snažila se ho aspoň dotknout. Ale marně, začal se ihned stavět na zadní. A Elity už chtěla taky vymýšlet kraviny, tak jsem jí radši odvedla do boxu.

Z pohledu koně
Ten člověk je zvláštní. I ten kůň. Ale táhlo mě to k nim. I když jsem nechtěl a stavěl se na zadní jen proto, aby na mě nesáhla, chtěl jsem zkusit cítit její ruku na mém nose. Strašně jsem se tu začínal nudit. Nevydržel jsem se pořád pást jako ostatní. Potřeboval jsem běhat. Ale samotného mě to nebavilo. Otravoval jsem stále víc koní, jenže ti si zvykli na celodenní pasení se. Nudil jsem se tak, že jsem klusal po obvodu ohrady abych se unavil. Pak jsem si k ní stoupl a okusoval dřevo. Otočil jsem se a podíval se k budově stájí. Zrovna někdo vedl nějakého hnědáka do výběhu, 3 ryzáci přijeli z vyjížďky, v altánku seděly 2 holky a smály se spolu něčemu. Tam to bylo aspoň zajímavé. Někdy bych se tam chtěl podívat. Tady je fakt nuda.

Z pohledu Samanthy
Odstrojila jsem Elity, věci odnesla do sedlovny a na chvíli šla do altánku za svou blonďatou kamarádkou Monicou.
,,Čau, co jsi dnes dělala? Vůbec jsem tě neviděla." Řekla jí a sedla si do houpací sítě.
,,Čau, byla jsem v hale s Miou (Shining Mia, QH, red roan), jen tak bez sedla. A kde jsi byla ty?" Podívala se na mě a zakousla se do jablka, které mělo být původně pro Miu.
,,Na vyjížďce s Elity. Viděla jsi ty divoké koně?"
,,Ne, ještě jsem se k nim nedostala."
,,Nezajdem tam?" Zeptala jsem se a už jsem si stoupla.
,,Tak jo!" Vykřikla Monica a běžela za mnou. Když jsme k nim přišly, stádo se na nás otočilo, pár koní začalo řehtat a obíhat kolem rozházeného balíku sena, ale moc nás neřešili. Jen Aztec se přiblížil o něco blíž k nám. Dělal, že se pásl, ale pořád si nás hlídal.
,,Ten je opravdu krásný." Hlesla Monika a hodila směrem k němu ohryzek od jablka. Aztec se lekl, vyhodil, ale protože to je zvědavý kůň, přiběhl k jablku, očichal ho a sežral.
,,Hele, už musím jít, jdu se ještě pomazlit za Miou, měj se, ahoj!" Odcházela Monica a já jí zamávala na rozloučenou, ale u výběhu jsem ještě zůstala. Sedla jsem si do trávy, opřela se o sloupek a koukala na koně, tedy hlavně na Azteca.

Z pohledu koně
Na chvíli jsem se pásl, když jsem si pak všiml, že ta holka sedí u ohrady, vlastně skoro v ní. Nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem hrozně zvědavý, jaká je, jak se chová. Pořád mě to k ní hrozně táhlo, ale taky jsem se hrozně moc bál. S lidmi jsem neměl zatím žádnou pěknou zkušenost. Pomalu jsem se nenápadně blížil k ní a ona nic nedělala. Ani se nehla, jen se na mě dívala. Přišel jsem ještě kousíček k ní, měla mě vlastně úplně na dosah, v tu chvíli mi mohla cokoliv udělat, ale ona nic. Všiml jsem si, že začala na mě šeptat a posouvat ke mně ruku. Upřeně jsem na ni hleděl připravený kdykoliv utéct. Dotkla se mě. Pár sekund měla svou dlaň položenou na mém nose a pořád něco šeptala. Stál jsem jak opařený, ale po chvilce jsem si uvědomil, že se mě vlastně dotkl člověk, otočil jsem se na místě a odcválal pryč. Když jsem se otočil, viděl jsem ji, jak se zvedá a odchází dolů k budově. Bylo to opravdu hodně zajímavé a ani ne tak moc špatné.

Po delší dobře jsem zase něco napsala, doufám že se vám kapitolka líbí 😚 dejte vědět do komentářů ❤️