That Egoist Vampire

Prolog

"Takže se se mnou rozcházíš...?" Zeptal se Alec zničeně a snažil se nezačít brečet dřív, než opustí Magnusův byt. Věděl, že něco není v pořádku. Měl pravdu.

"Už to tak bude, Alexandře. Není to tak, že by nám to neklapalo ale já... Nemůžu pokračovat ve vztahu s tebou, když jsem si uvědomil, že pořád přechovávám city ke Camille." Řekl Magnus. Alec jenom se slzami na krajíčku přikývl a opustil Magnusův byt. Nechal slzy přetéct přes okraj a nahlas se rozvzlykal. Magnus pro něj znamenal hodně, myslel si, že spolu budou už navždy, prostě se do něj bezmezně zamiloval. Ale asi to bylo jenom ním. Bylo to evidentně jednostranné.

Věděl, že byl s Camille a nevadilo mu to, protože mu pořád dokola opakoval, jaká je to minulost a že teď je pro něj jediný. Nemůže uvěřit, že mu lhal. Jak mohl? Jak se mohl vrátit ke Camille, po tom všem?

Vydal se do institutu, kde okamžitě padl do náruče Isabelle. Hlasitě vzlykal a bylo mu jedno, že se na něj všichni dívají. Isabelle na něj mluvila ale on to nevnímal. Jediné, co vnímal, byla bolest v jeho srdci. Ta nekonečná bolest, která tížila jeho hruď.

"Co se stalo Alecu?" Uslyšel, když se trochu uklidnil. Ne však moc.

"O-On se semnou rozešel..."

"Cože? Magnus?!"

Alec vzlykajíc přikývl. Isabelle se dost naštvala. Jak to mohl udělat?!? Ta si ho ještě podá, tím si je jistá, jenomže to teď počká. Teď je hlavní její bratr.

Silně ho objala a odvedla do jeho pokoje, kde ho uložila do postele a hladila ho po vlasech. Alec od vyčerpaní usnul, avšak Magnus ho strašil i ve snech.

Magnus u něj doma jenom tak posedával, pil alkohol a přemýšlel. Nemohl s Alexandrem být. Uvědomil si své pocity ke Camille a bylo by to vůči němu nefér. Tohle možná bylo bolestivé ale aspoň mu nelhal. Bolestivá pravda, je mnohokrát lepší než ta nejsladší lež.