That Egoist Vampire

10.

Vztah Damona a Aleca se vyvíjel až moc dobře. Většinou po práci v Institutu chodil Alec za Damonem na Dumort, protože Raj si pořád nedokázal zvyknout na podsvěťany. Někdy chodili na večeře, jindy se jenom tak projít, nebo si zatančil anebo prostě zůstali doma a odpočívali spolu v posteli.

Isabelle, Clary, Jace, Simon, Luke... jednoduše všichni byli na Aleca moc pyšní. Dokázal se s rozchodem vypořádat jako pravý muž. Navíc byl teď o dost veselejší, šťastnější a ve všem o dost lepší.

Damon a Alec spolu byli dost šťastný. Alec nikdy nebyl na vztahy a věci kolem toho. Vždy měl obavy, že udělá něco špatně anebo něco, co se jeho protějšku nebude líbit. S Damonem všechny tyhle pocity jako by mávnutím proutku vyprchali. Nebylo špatné chování, mohl být sám sebou a věděl, že Damon ho bude mít rád takového jaký je. Damon to měl zrovna tak. Alec byl jeho první muž, nikdy nic podobného nezažil. S žádnou ženou mu nebylo tak dobře jako s ním. Cítil se tak otevřeně. Nemusel krotit ani svou aroganci, ani všechny stránky na sobě, co považoval za špatné anebo odpuzující – Alecovi to všechno připadalo rozkošné.

Alec zrovna cvičil v trénovací místnosti, když uslyšel klapot podpatků. Jak odtušil, byla to jeho sestra, tak se tím nezabíral a pokračoval v bušení do boxovacího pytle. Nevěděl, že se k němu neblíží jeho sestra, nýbrž jeho matka.

„Ahoj Izzy, potřebuješ něco?"

„Nejsem Isabelle, Alecu." Pověděla Maryse a usmála se. Alec se na ní otočil s menším úsměvem na tváři. Chtěl ji obejmout, pak si však vzpomněl, že je celý zpocený, tak se radši odtáhl.

Šel se rychle umýt, aby se mohl se svou matkou pořádně přivítat. Byl rád, že ji opět vidí. Sice spolu nevycházeli vždy nejlíp, přesto to byla jeho matka. Měli rozdílné názory či záliby, ale stejnou krev.

Jakmile byl čistý, vydal se do hlavní haly Institutu, kde se Jace objímal s Maryse a Isabelle je s úsměvem sledovala. Pak se s matkou přivítala také. Ne moc vřelým objetím. Jenomže co se dalo čekat, tyhle dvě se hádají až příliš. Jsou až moc jiné.

Alec svou matku s úsměvem objal a nechal se objímat od ní. Byla to taková rodinná idylka.

„Tak, jak vidím, mé děti se mají dobře. Alecu, slyšela jsem, že si se rozešel s Magnusem. Je mi to upřímně líto." Řekla a soucitně se na něj podívala. Nedokázala však zakrýt menší úsměv. Neměla se s ním zrovna v lásce.

„No, ehm- „odkašlal si Alec, „Ano, rozešly jsme se. Ale to nic."

„Jistě, že je to nic. Z toho se dostaneš a najdeš si někoho jiného, slečnu možná..."

„Mami!" trochu ji okřikl Alec.

„Tak promiň, tak nějakého muže." Řekla neochotně. Pořád nebyla sžitá s představou, že její syn je orientovaný na stejné pohlaví, ale co s ním. Nemůže ho přece k ničemu nutit. Když je šťastný on, ona je také. Teda bude...

„Vlastně Alec už někoho má." Řekl Jace a Alec ho zavraždil pohledem.

„Opravdu?" řekla Maryse udiveně. Alec koukl na Izzy, ta jenom pokrčila rameny. Netušil, co říct. V přicházející Clary uviděl svou záchranu.

„Hele, tady je Clary! Pamatuješ si ji, mami?"

„Jistě, slečna Fairchild, ráda tě opět vidím. Ale vraťme se k zpět k tomu, Alecu ty máš přítele? A ani si se neobtěžoval mi napsat?!" řekla Maryse rozhořčeně a trochu dotknutě. Ví, že se svým synem nevychází nejlíp a že ohledně jeho orientace ještě neměli dobrou možnost si pořádně promluvit, ale že by jí to tajil?

„Omlouvám se, mami. Ano, mám přítele a nenapsal jsem, protože by ses naštvala..."

„Nenaštvala!"

„Je to podsvěťan." Řekl Alec, aby dokázal své matce, že by se skutečně naštvala, kdyby jí napsal. Maryse na něj nevěřícně koukala. Bože, co na těch podsvěťanech vidí?! Pomyslela si, ale ne se vztekem nebo zklamáním. Nechtěla od svého syna nic, jenom aby byl šťastný. Proto se jenom usmála a pohladila ho po obličeji.

„Nejsem naštvaná. Ale chci ho poznat."

Alec byl solidně mimo. Šťastný, že jeho matka nemá nic proti jeho výběru, co se může změnit až ho pozná, jenomže to nechápal. Rozhodl se to neřešit, ještě by si to rozmyslela. Souhlasil tedy. Napsal Damonovi SMS-ku, že přijela jeho matka a ráda by ho poznala. Souhlasil, a tak se domluvili na večeři.

Alec byl snad nervóznější než před prvním rande. Damon pozná jeho matku... Co když si nesednou? Vlastně, s Magnusem si taky nesedla... Klid Alecu, zůstaň v klidu. Matka vypadala být v pohodě a Damon je okouzlující, není zde důvod k tomu plašit. Sednou si, určitě.

Upravil si svoje sako černé barvy a snažil se něco udělat se svými vlasy. Když mu však nic nechtělo držet, zavolal Isabelle. Měla to ani ne za minutu.

„Tvé vlasy jsou dnes skvěle poddajné, dělá se s nimi super." Řekla. Alec jen pozvedl obočí. Dnes že jsou poddajné? Vždyť mi vůbec nechtěli držet! Jak to vypadá, když jsou nepoddajné, proboha?! Pomyslel si a respekt k jeho sestře se zvýšil na vyšší úroveň.

Nechal ji, ať to dokončí a šel do haly. Tam už na něj čekala jeho matka ve středně dlouhých rudých šatech, se zlatými doplňky, a ne velmi výrazným make-upem. Společně vyšli z Institutu a vydali se k restauraci, kde Damon zařídil rezervaci a měli se tam setkat.

U restaurace Alec hluboce vydechl a otevřel své matce dveře. Porozhlédl se a zahlédl Damona u stolu pro tři. Šel pomalým krokem k němu.

„Tak, mami. Tohle je můj přítel Damon. Damone, tohle je má matka." Představil je. Damon se postavil, když k němu přišli, a potřásl si s Maryse rukou.

„Moc mě těší paní Lightwodová." Usmál se tím jeho dokonalým úsměvem, že by se i ledovce topily. Stejně tak Alecova matka.

„Prosím, říkej mi Maryse."

„Jak si přeješ, Maryse." Usmál se znova a všichni se společně usadili. Objednali si dobré víno i společně s jídlem. Bylo to trochu trapné, jenom na sebe koukali a nikdo nevěděl, jak začít konverzaci. Nakonec to byla Maryse, kdo přerušil ticho.

„Tak, Damone. Alec říkal, že si podsvěťan. Co si za druh, pokud není příliš nezdvořilé se ptát."

„Ne, to je v pořádku. Jsem upír a patřím k Brooklynskému klanu."

„Jistě, patří tam i ten váš kamarád, že Alecu?"

„Ano, Simon."

„Vede ho pořád Camille Belcourt?"

„Už ne, kvůli zradě. Teď ho vede Raphael Santiago." Usmál se a zdvořile pokýval hlavou na číšníka ve znaku 'děkuji', když přinesl víno. Všem u stolu nalil.

„Co si připít? Na vás dva. Ať vám ta láska dlouho vydrží." Řekla Maryse a pozvedla svůj pohár. Damon s Alecem následovali jejího příkladu a připili si. Nakonec to dopadne dobře. Pomyslel si Alec.