That Egoist Vampire

19.

Alec, ať se snažil, jak chtěl, nemohl spát. Chtěl se ze všeho vyspat – nemyslet na to, jak se k němu Damon choval a že by to mohlo znamenat něco špatného. Ne. Že to na 100 % znamená něco špatného. Chtěl, aby všechno bylo jako před půl rokem, když spolu s Damonem jenom začínali. Když bylo všechno čerstvé, když ani jeden nevěděl, jak se na tom věci mají, kdy měli období zvykání. Všechno bylo o hodně jednodušší.

Dveře jeho pokoje se s tichým cvaknutím kliky otevřeli. Alec dělal, že to neslyšel a předstíral, že spí. Ležel zády ke dveřím ale i tak věděl, kdo vešel. Damonovu typickou voňavku by poznal na míle daleko. Čekal, co se bude dít. Čekal něco na ten styl, že se Damon svlékne a lehne si zády k němu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se stane to, co Damon zamýšlel.

Postel se prohnula, jak si na ni Damon klekl. Nahnul se nad Aleca, jemně jo líbl na čelo a pohladil ho po uvolněné tváři. Zkoumal jeho obličej s tvrdými rysy, přesto nežnou, a uvažoval, jak hloupě se asi musel chovat. Nejhorší na tom bylo, že si ani nevšiml, že Alecovi to je líto. Stínolovec by to nikdy nepřiznal, ale co se týče věcí jeho partnera, je hodně citlivý, i když to nedává najevo jako nějaká fňukna. Je už prostě takový. Radši se uzavře a nechá se tím sžírat zevnitř.

Damon se k němu zezadu přitulil, objal jej a chvíli nic neříkal. Chtěl volit dobrá slova, i když Alec spal.

„Moc mě mrzí, jak jsem se choval..." zašeptal a políbil ho na rameno. Tulil se k jeho ramenu, objímal ho, ruce měl kolem jeho těla omotaný jako had.

Alec se rozhodl, že přestane hrát spící Růženku. Pomalu se přetočil čelem ke svému příteli, bez toho, aby se vymotal z jeho sevření. Podíval se do jeho ledových očí svými smutnými studánkami, které byli jako ze skla. Damon ho pomalu a něžně políbil na rty.

„Tak mně to mrzí lásko." Pověděl, když se od sebe odtáhli. Alec pozvedl své obočí a pobídl ho k tomu, aby mu řekl, čím to bylo. Damon se zatvářil zmučeně. Dost se za sebe styděl, nakolik měl pocit, že podvedl svého přítele. V podstatě se ničím neprovinil, cítil však neskonalou vinu.

„Damone, jsme partneři. Měli bychom si říkat všechno. Pověz mi to...uleví se ti."

„To zrovna asi ne, ale máš pravdu. Jsme partneři a měli bychom si říkat všechno..." odpověděl, zhluboka se nadechl a spustil. O tom, jak jeho bývalá přítelkyně přijela do města, z čeho byl nervózní, protože spolu byli dlouho a opravdu ji miloval. O tom, že když se s ním chtěla sejít, byl ještě víc mimo než předtím. Řekl mu i to, jak ji Isabelle s Clary zastavili od jeho políbení. Jednoduše mu vylíčil vše, co měl pocit, že by jako jeho přítel měl vědět. Takže úplně všechno...

Až skončil, Alec na něj vyjeveně hleděl. Věděl, že chtěl, aby mu to řekl, ale zaskočilo jej to. Opravdu a byl rád, že jeho sestra zastavila to, co se mělo dít. Nepodváděl jej, to mu bylo jasné. Byl paralyzován, byli spolu dlouho a když jí předtím i miloval, nemohl se mu divit, že najednou ochrnul. V hlavě mu ale vrtala ta myšlenka, zda ji pořád miluje anebo ne? Zda skutečně miluje jeho, a ne svou bývalou přítelkyni? Celý čas mu tvrdí, že plytkých vztahů už má dost – tuhle miloval. Měl normální hluboký vztah i s dívkou, proč ho teď má tedy s ním?

„A miluješ ji ještě?" zeptal se na otázku, která tížila jeho hlavu snad nejvíc ze všech. Damon vykulil oči v čirém překvapení, nad ničím ale neuvažoval a hned vyřkl:

„Ne."

Alecovi odlehlo. Nelíbal ji, nemiluje ji, byl prostě ochromený. On by asi taky zkameněl, kdyby ho chtěl políbit Magnus. Nemiluje ji... To byla pro stínolovce hned ta první nejdůležitější věc. Ta druhá hned byla, zda on je pro něj dostatečný a vzrušuje ho natolik, aby ztratil všechny své zábrany. Na to už se ho ale nechtěl ptát. Místo toho se mu hladově přisál na rty. Líbal ho se vší náruživostí, kterou v sobě měl. Snažil se, aby to bylo co nejvíc vzrušující. Aby ho donutil ho chtít. Chce si být jistý...