Sbohem Bratříčku [bichie]

Kapitola 2.

30. Června 1989

Williem Denbrough se snažil usnout ve svém pokoji. Za zdí byl prázdný pokoj. Georgieův pokoj. Vše tam zůstalo stejně jako v ten deštivý den. Bill si vzpomněl, jak si s Georgiem a jeho plyšovými zvířátky hrál. Pan Koala vedl odboj složený z býložravců a drobných masožravců proti dravcům, kteří vládli světu. Hlavou dravců byl Benda, medvěd grizly. Bill se jemně usmál a po tvářích se mu roztekly slzy. Vzpomínal na malého bratra s velkou něhou. Malý kluk nikdy nikomu neublížil. Byl sice velmi naivní, to mu i někdy ztěžovat život, ale byl to slušný a hodný kluk. Bill se přetočil na levý bok tak, že koukal směrem z okna. Snažil se zadržet slzy. No, jednoduše mu to nešlo. Za tichého pláče a se vzpomínkou na Georgieho pomalu usnul. Stejně jako posledních několik měsíců.

Vzbudilo ho zabouchnutí dveří, leknutím se posadil. Podíval se na hodiny u pracovního stolu. Tam jsem skládal lodičku. Píchlo ho opět u srdce. Stále koukal na hodiny a po chvíli začal vnímat i čas, který ukazovaly. Nestíhá. Ztuhlé končetiny si protáhl. Kolíbavě se dobelhal ke skříni...

Ještě minulý rok by ho máma vzbudila o hodinu dříve, než vtal dnes a na hrudník by mu hodila košili a kalhoty, které by si měl vzít na poslední den školy. Georgie by okolo nich radostně pobíhal, sice nedokončil ani první třídu, ale vždy byl rád že je léto. Jejich rodiče pak byly doma. Jezdívali na výlety do všech světových stran. Bill si vzal první triko, které se mu dostalo pod ruku a ze židle si vzal rifle. Rychle se oblékl, vzal tašku. Rozloučil se s rodiči a vyšel ven. Na snídani se vykašlal, nestíhá ji. Nasedl na jeho staré kolo, které bylo opřené o zeď garáže tam, kde ho včera nechal. Nasedl na něj a jel do školy.

„Jsem ráda, že jste se uráčil přijít pane Willieme.''
„Omlouvám se" šel k lavici a nevšímal si pohledů ostatních.

„Zase pozdě smrťáku?" zašeptal jeho spolužák Richard Tozier když okolo něj Bill prošel. Povzdechl si a usadil se. Dostali vysvědčení a Eddie za ním přiběhl z druhé časti třídy. „Stanley říkal, že za náma přijde. Prý na něj máme kdyžtak počkat venku"oznámil s radostí ze začátku prázdnin. „D-d-dobře" zatímco mluvili Bill si zabalil věci. Tašku si hodil na záda a podíval se ke dveřím. Zrovna tam stál Richie. Taky se na něj podíval a pohrdavě se usmál. Vyšel na chodbu a kvůli velkému množství pohybujících se těl, se držel u zdi. Bill si vzpomněl na nadávky které na něj měl ten brejloun. „Pozor ať se tě nedotkne Kokta, mohl bys zemřít" „Neopisuj od Smrťáka, zmizneš" „Mistře Kokto? Myslel jste někdy na harakiri? Přece jen už nemáte důvod žít, mistře" „Hey, Bille! Našli aspoň botu? Byla taky z papíru?" polil ho vztek, ale hlavně vina. Kdyby ho neposlal s loďkou ven možná by tu ještě byl. „Heyo! Bille!" zavolal Eddie když zjistil že byl stále stojí u lavice a kouká na dveře. „C-co?" zeptal se nepřítomně, pohled stále u dveří. „Mám tě nechat osamotě aby ses s tou lavicí rozloučil?" rejpnul si hnědovlásek. „HIV na t-tebe" zasmál se Bill. Rychle vyšli ze třídy aby to nebyl náhodou Stan kdo bude ten co čeká. „Hoší" okolo ramen se jim obtočila Stanova ruka a vstoupnul si mezi ně. „Ahoj!"
„Nazdar ž-židáku" odpověděli mu. Vyšli z hlavních dveří, stále tam bylo spousta dětí ale rozhodně méně než když vyšel Richie ze třídy. Většina pospíchala domů za rodiči a jeli na dovolenou. Spousty se jich ani do školy nedostavilo a na dovolenou odjeli dříve. „B-b-b..." snažil se ze sebe vysoukat Bill když, si všiml jednoho kluka. „Bowers" dokončil za něj Stan. A doopravdy tam stál. Ten starší kluk s růžovou bundou s obrázkem orla na zádech tam stál. Ta bunda pro něj byla specifická. „Co budeme dělat?" zeptal se Eddie. „Prostě si jich nevšímej a projdeme okolo nich." odpověděl Stan s klidem. Byl dobrý v plánování, hlavně protože byl klidný, dokázal v krizové situaci stále fungovat. Eddiemu zase šla orientace a nikdy se neztratil. Bill měl zase odvahu a byl taky dobrý v plánování, jen ne v krizových situacích. Ovšem k němu všichni z party vzhlíželi a považovali ho za vůdce ikdyž to nikdy nebylo řečeno. Henry Bowers neměl ani jednoho rád. Každý měl jednu vlastnost, která ho k tomu vedla. Stan je žid. Eddie je astmatik. Bill koktá. Henry šikanoval je, a pár dalších nejvíc, ale nebyli to jeho jediné oběti. Těch pár byli Mike Hanlon, protože je negr a to mu stačí. Třeba ale i Tozier bývá jeho obětí. Úspěšně prošli okolo skupiny kluků, příznivců a samotného Henryho. Byl tam věrný krkavec. Pak Victor Criss, docela mírumilovný blonďák. Skupina se najednou někam rozešla. „Tak já jdu" řekl Stan a na kole odjel. „Platí teda ta Lada zítra?" zeptal se nešťastně Eddie. „Asi ano..." odpověděl Bill. „Máma mě zabije" povzdechl si Ed. Bill neodpověděl a koukal se na tenisky. Rozloučili se a Eddie na kole odjel. Bill tam kolo neměl. Neví kdo ho vzal ale bylo mu to jedno. Domů šel pěšky.

„Tlačí pěstmi na ty s-s-s.... kurva" ulevil si když opět nemohl doříct básničku. Bill došel domů a šel otevřenou garáží. „Ahoj Bille" ozval se tvrdý hlas Zacka Denbrougha, jeho otec. „Č-čau" šeptl Bill. „Co je to? Co to do prdele je?" zařval. Bill se na něj podíval, chtěl něco říct a zase hlavu sklopil. Podíval se před sebe na pracovní stůl. Rozhodl se. „A-aspoň se podívej, vzhledem k p-proudu vody by měl G-georgie vypadnout tady" ukázal na mapě konec jedné kanalizace. „Nech toho! Je pryč! Proč to nedokážeš pochopit?! Prostě tu není a nebude. Nech toho aspoň kvůli mámě" Vyjekl Zack. Billovi se do očí nahrnul, slzy. "Nebul, nekoktej, nemluv, ne..." žij. Zack strhl mapu a odešel. Bill tam stál se slzamy. A velkým rozhořčením. Sklouzl zády po zdi a sedl si na zem. Hrdlo se mu sevřelo a padaly z něj pouze vzlyky a neurčité plačné zvuky. Seděl tam, dokud znovu normálně nedýchal a slzy již netekly. Vstal a šel do svého pokoje. Vzal peníze a odhodlaně vyšel na ulici. Šel přímo k obchodu, který byl ovšem na druhé straně města. Podíval se do výlohy a šeptem přečetl: „Stříbrňák"