Sbohem Bratříčku [bichie]

Kapitola 5

Stokou kulhal mladičký klučina a opíral se o lehce staršího kluka. Starší měl ušpiněné tváře a promočené oblečení. Jeho vlasy ve vší té špíně ohnivě zářily. Velmi světle modré oči se leskly v jeho tváři. Mladší kluk měl pod očima sloupovité cesty od slz. Jinak byl také velmi špinavý a mokrý. Hnědé oči měl upřené k vodě, jestli se to tak dá nazvat, kterou procházeli. Pravou rukou se opíral o Joea a zbytek levé měl svěšený dolů. Pahýl byl zavázán do trika které bylo roztrhané na pruhy. Dříve patřilo nějakému dítěti, ale to už dlouho bylo ztraceno. Rána nekrvácela, ale byla zanícená. Georgie měl neustálé horečky. Přežíval pouhým zázrakem. Joeho každý večer ovládl strach že se probudí jako jediný. Že se Georgie poddá nemoci. On ovšem statečně bojoval s infekcí a poddat se nehodlal. Člověk by si řekl že v kanálech se přežít nedá, už jen kvůli hladovění. Ale oni tento fakt vyvraceli. Každý den procházeli tunely, ne moc daleko aby se dokázali vrátit k jejich 'základně'. Hledali hlavně jídlo ale i ve východ ze zrádných kanálů doufali. Takto se jim podařilo přežívat dokonce devět měsíců. Z povídání by tomu nikdo neuvěřil a nemůžeme mu to dávat za zlé. Jejich výkon byl neuvěřitelný.

Bill ležel v posteli. Koukal do stropu. Stále si vyčítal že se v přítomnosti Richieho rozbrečel. Hned na to odešel domů. Co Richie dělal potom nevěděl, a namlouval si že ho to ani nezajímá. Ovšem zajímá. Jeho myšlenky zlehka překlouzly opět na Georgieho. Proklínal se za to, že to Tozierovi řekl. Prostě to vyklouzlo. Nevěděl co se Richiemu stalo a tak se ho prostě snažil uklidnit. Další větou Richie ovšem zničil jakýkoliv soucit. Bill se přetočil na druhý bok a pevně zavřel oči. Opět je dokořán otevřel. Asi neusne. To si řekl už několikrát, ale teď to už vzdal. Posadil se, peřina se shrnula jen na nohy, stáhl ji úplně. Nohy přehodil přes okraj postele a pomalu vstal.
Bill vztal z postele. Rozhlédl se znovu po pokoji. Rozsvítil stolní lampičku, která zalila celou místnost žlutým světlem. Znovu si místnost prohlédl. Stíny se natahovali po zdech a snažili se vypadat hrozivě. Bill si toho ale nevšímal, myslel stále na Georgieho. Otočil se čelem ke dveřím z místnosti.

Prošel nimi a koukal na temnou chodbu a schody do přízemí. Hlavu natočil doprava. Šel ke dveřím od Georgieho pokoje a bez sebemenšího záchvěvu do něj vešel. Posadil se na jeho postel a koukal na poličky naproti ní. Vše tu bylo stejně mrtvolné. Jeho oči se zastavili na albu fotek. Prst zahákl za hřbet a album s knižním vzhledem vytáhl.

Opatrně otočil stranou pevného vázání. Na první fotce byla celá jejich rodina. Fotky byla focena v den Kanálu, oslava specifická pro město Derry. Další list otočil. Teď viděl další dvě fotky. Na obou jsou zvířata, medvěd a velbloud. Fotky ze zoo. Bylo tam pár dalších fotek ze Zoo a pak narazil na další, už odlišnou fotku.

Na fotce byl pouze Geirgie. Byla to fotka ze školy. Měl na sobě košili a černou kravatu. Nerad takové věci nosil. Toto byl však jeho první den ve škole a matka chtěla aby si toto vzal.

Na obal nad fotkou dopadla kapička. Přidala je k ní ještě jedna. Pak si je Bill otřel z tváří a další nenechal opustit jeho oči.

Georgieho hlava se ale najednou hnula. Bill si toho nevšiml. Avšak když mrkl Billovu oku už to neuteklo. Postava otevřela ústa :"Billyyy" zašeptal dlouze. Bill se fascinovaně díval na fotku. Položil na ni ruku a utřel kapky. Obal se rozpálil. Bill vyjekl a ruku stáhl. Popálení bylo malé ale viditelné. Bylo na bříškách prstů a okrajích dlaně. Zvedl se, album nechal spadnout na zem a chystal se odejít. Vrazil však do otcovy hrudi.

"Co tu řveš? Co děláš u NĚJ v pokoji?!" zavrčel otec. Bill mu proběhl pod paží a vběhl do pokoje. Zamknul a chytl se za pravou popálenou ruku.

"Jsi si jistý že to tak fakt bylo?" zeptal se Stan Billa, potom co se mu svěřil, s tím co dělal v noci. "N-nejsem, ale je to vše co si pamatuju. A f-furt mám tu p-p-popáleninu.“ namítl." Hmm, ukážeš mi ji? " zeptal se zvědavě Stan." Myslím tu fotku"
"K-klidně.... Ale teď jsou doma
r-rodiče.  Pšššt, jde B-Bev." šeptl a hlavou poukázal na rudovlasou dívku, která se k nim blížila.

"Ahoj kluci" zamávala jim a sedla si k nim do trávy pod stromem. Nikdy se s ní moc nebavili, ne že by se neměli rádi. Spíš k tomu nedostali tolik příležitostí. "Co tady děláte?" zeptala se zvědavě a podívala se Billovi přímo do očí. Billa to překvapilo a radši se podíval na Stana. "Jen si povídáme" odpověděl klidně za Billa Stan. "Aha" řekla zařazená Beverly, povídat si není nic zvláštního. Dotklo se jí že neodpověděl Bill. "No, asi půjdu. Támhle je můj kamarád, Richard." zvedla se a zamávala mu. Bill nevěděl zda je to Tozier..... Ale zjistit to ani nechtěl.

Bill otevřel album přímo na místě fotky ze školy. "T-to je ona" řekl a hypnotizoval obrázek. " Je úplně normální" "No v-však" upřeně na ní koukali. Stan najednou prudce zvedl ruku a chtěl ji plácnout na folii. Bill ho ale zastavil a sám se ji při tom dotk. Sykl. Ozval se jemný smích.