Naposledy jsem se rozhlédl a vkročil do nemocnice. Kráčel jsme chodbami, a jsme doel k jeho pokoji. Bál jsem se, bál jsem se, co uvidím. Opatrně jsem přiloil ruku na dveře a jemně zaklepal. Chraplavý, tichý hlas mě pozval dál. Kdy jsem opatrně otevřel dveře, zahodil jsem vechny obavy. To, co jsem uviděl mě vyděsilo. Doteď si to pamatuji, ké bych dal nohu do dveří dřív. Bylo by víc času...
ČTEŠ
Tram
Historia CortaKaždý den jsem ho vídával v jedné a té samé tramvaji. Ale jednoho dne se to změnilo.
