Slytherin Princess

Zpět do přítomnosti

Dobře, to by stačilo, měla bych vás seznámit s přítomností. Minulost je za námi ne? Díky bohu, že ano. Minulost byla krásná, ale najdou se tam i zkušenosti, které bych radši zapomněla. Od seznámení s holkami a spoustu rošťáren s kluky, uběhla dlouhá doba. Vše se změnilo. Daphne, já, Pansy a Mill se pořád bavíme, ale co si budeme povídat, Pans je ta velká kamarádka, nejlepší a ví o mně všechno. Dokonce i to, jak to mám doma. Zná to, z vlastní zkušenosti. Jakoby to každý čistokrevný kouzelník v našem věku měl stejné, jako já, Draco, Pans a Blaise o holkách to nevím, zase tolik si nevěříme..

V prvním ročníku, kdy se Voldemort snažil získat kámen mudrců, se mu Harry jen tak tak ubránil. Byla to škoda. Ve druhém ročníku, ta malá, ufňukaná zrzka, sestra Ronalda Weaslyho, dostala Tomův deník, kde ji Voldemort přesvědčil, aby mu pomohla. Bohužel, Harry si všiml toho, že jí ho do kotlíku, v Příčné ulici, strčil pan Malfoy, otec Draca. Chudák Draco, neměl o tom tušení, dokud ho ten sobec Potter neobvinil. Bylo mi ho tak líto, copak on nevidí, že se mu Draco snaží pomoct? Copak neví, že toho Fénixe, do tajemné komnaty poslal on? Zapomněla jsem, neví, nemůže a ani vědět nebude. Co by se stalo, kdyby rodiče zjistili, že se mu občas snažíme pomoct? Nechci na to ani pomyslet.

Každopádně, dostali jsme se až sem. Do dne, kdy mají přijet další dvě kouzelné školy a utkat se v souboji o ohnivý pohár. Ano, letos je souboj tří kouzelníků. Pro ty co neví o co jde, jednoduše vysvětlím. V souboji tří kouzelníků se utkají tři vyvolení (každý z jedné kouzelnické školy). Dostanou tři úkoly. Nikdo, nikdy neví jaké. Moc se těším, souboj tří kouzelníků se nekoná zrovna každý den. Ještě jsem ho neviděla na vlastní oči.

Jako každý den jsme se večer, všichni, do posledního studenta, sešli ve velké síni, abychom se navečeřeli. Na stole, ale tentokrát nebyli jen talíře, na stolech už bylo prostřeno a doneseno jídlo. Seděli jsme s Pans, Dracem a Blaisem u zmijozelskému stolu a povídali si, po nějaké době jsme si uvědomili, že jsme jediní, kteří právě mluví. Všichni na nás směřovali přísné a vyčítavé pohledy. Bohužel, nejen žáci Zmijozelu, ale i Mrzimor, Havraspár a Nebelvír. Hned jsem zpozorněla a upřela zrak na učitelský stůl. Přísným pohledem na nás koukali opravdu všichni, dokonce i profesor Snape. Ztichli jsme a poslouchali.

,,Určitě všichni víte, že letos se bude konat turnaj tří kouzelníků. Přivítejme tady tedy studentky Krásnohůlek a paní ředitelku této okouzlující školy, Madam Olympu Maxime." Řekl Brumbál ve chvilce kdy se dveře do síně otevřeli. Dovnitř ladně, jako baletky, přitancovali, krásně oblečené, elegantní dívky v světle modrých lesklých hábitech, kolem kterých poletovali světle růžovofialoví motýli. Jedna z nich byla opravdu krásná. Všimla jsem si, jak po ni Draco kouká. Moment, ona se na něj usmála!? Co si to dovoluje!? To opravdu nemyslí vážně! Samozřejmě, Draco ji ihned na oplátku, poslal jeden ze svých nadřazených úšklebků. Krásnoůlky se usadily, každá k jinému stolu a ta blondýna, co koukala po Dracovi zamířila k nám.

,,Ahoj, je tady volno?" Usmála se a podívala na Draca. On ji prohlížel, zvědavým pohledem.
,,Jasně, klidně si můžeš sednout ve dle mně." Řekl hlasem, jako by se ji právě snažil sbalit.
,,Ne, tam si nemůžeš sednout!" Rychle jsem ze sebe vyhrkla a sedla si na místo, kde zrovna Draco udělal volno. Co to bylo!? Žárlím snad? Tohle bylo, ale opravdu zvláštní. Bez toho aniž bych přemýšlela jsem řekla tohle. Draco se na mně podíval a pousmál se. Nebyl jediný, kdo mně s pobavením sledoval. Pansy a Blaise si mně změřili trochu podezřelým pohledem, jako by si snad mysleli, že mám něco s Dracem. Všichni víme, že s ním nic nemám, ale poslední dva roky cítím jistou potřebu. Potřebu být s ním, smát se s ním, dělat s ním blbosti. Ani den bych to bez něj nevydržela. Asi mají pravdu, možná k němu opravdu něco cítím...
,,Tak to vypadá, že tady místo není, promiň." Řekl a podíval se pobaveně na mně.
,,Ou, omlouvám se, půjdu tedy jinam." Řekla hlasem, na kterém nebylo ani trochu znát, že je v rozpacích. Zašklebila se na mne a odešla. Díky bohu, že je pryč. Vůbec, ale vůbec se mi nelíbí. Pokud si, ale usmyslí Draca, nemám proti ní šanci. Ona je krásná, kdežto já a moje vlasy...

,,Co to bylo Hermiono?" Zasmál se nad svou otázkou Draco. Nebo to nebylo nad otázkou, ale nad mojí žárlivostí? Nevěděla jsem, co odpovědět, tak jsem to prostě nechala plavat.

Mezi tím Brumbál něco povídal, když do síně vtrhla další škola, Kruval. Tahle škola byla plná chlapců, stejně jako Krásnohůlky, které neměly ve škole, žádného chlapce, tak Kruval neměl ve svých kolejích žádnou dívku. I Kruval měl svého ředitele, podle všeho bývalého smrtijeda, Igora Karkarova. A ano, byl to smrtijed, o tom něco vím od rodičů.

Kruval byla vážně zvláštní škola, zatímco my a ostatní školy se učíme obranu proti černé magii, na Kruvalu se učí přímo ji samotnou. Nachází se ve Skandinávii. Nikdy jsem tam nebyla a upřímně, díky této škole, bych tam ani nechtěla.

Ve předu byl celkem pohledný kluk. Měla jsem štěstí, když ze mně nespustil oči?