Slytherin Princess

První dojem

Po sfouknutí svíček a radování se, přišla řada na dárky. Od matky, dostala nové a velmi drahé hábity. Samozřejmě už měla nakoupené i nové zelené kravaty. Všichni tři totiž věděli, že bude zazařena tam, kde tak moc touží být, do zmijozelu. Od svého otce dostala krásné, malé roztomilé koťátko, černé jako noční obloha, s očima zelenýma jako letní trávník v Anglii. Jak později zjistila, byla to holčička. Jak ji tedy pojmenovat?

》O tři dny později《

,,Hermiono, pohni, už musíme jít nebo nám u Olivandra zavřou."
Řekla ledovým hlasem Jean. Hermiona byla v mžiku dole u dveří, připravená i se seznamem co mají mít sebou.

Když dorazili do Příčné ulice, Hermioně jako by vyrazili dech,  všechny ty obchody s kouzelnými učebnicemi, na lektvary, na OPČM ( obrana proti černé magii), přeměňování a spoustu jiných věcí. Ocitli se právě v obchodu s učebnicemi.

》Z pohledu Hermiony《

Po koupení všech učebnic jsem posoudila, že bych šla nakupovat radši sama. ,, Matko? " Oslovila jsem svoji matku tak sebevědomě, že nepochybuji o tom že by mě nepustila samotnou, přece mi už je jedenáct ne? To zvládnu.
,, Co potřebuješ Hermiono? " Zeptala se mě matka se stále ledovým hlasem.
,, Mohla bych jít nakupovat sama? " Zeptala jsem se trochu zvědavě.
,, Jistě, počkám tu na tebe." Moje matka nedala znát žádný cit ke mě, jako ke své dceři, nikdy nedávala, jak na veřejnosti tak stejně i doma.

Nečekala jsem na její odpověď, otočila jsem se a spěchala do obchodu s hůlkami.
,, Dobrý den" Slušně jsem pozdravila svým sebevědomým hlasem a porozhlédla se tu, vypadalo to tu staře. Vše bylo pokryté prachem, opotřebované a zastaralé. Zdálo se, že tu nikdo není.

Buch! Uslyšela jsem, lekla jsem se a rychle jsem se otočila k místu, odkud jsem slyšela ránu.
,, Á dobrý den slečno Grangerová" Pozdravil mě starý, ale vysoký pán.
,, Co tu děláte slečno? " Zeptal se, jako bych snad byla malé dítě.
,,Jdu si pro svou novou hůlku" Řekla jsem povýšeně a sebevědomě s tím mým výrazem v obličeji.
,,Jste celá matka slečno" Pousmál se na mě. Já ale ztuhla, nikdy nechci být jako má matka, ale  musím být nebo se o to aspoň pokusit, jsem přeci Grangerová. Moje matka je povrchní mrcha, která se zajímá jen o slávu rodu Grangerových, ale to že má dceru, je jí celkem jedno.

,,Ano, jistě ta hůlka" No výborně. Ušklíbla jsem se. Konečně mu došlo, proč tu jsem. Otočil se a vešel do jedné z uliček. Po chvíli se vrátil s podlouhlou červenou krabičkou. Vyndala jsem z ní hůlku a začala si ji prohlížet.
,,Na co čekáte? Mávněte." Mávla jsem hůlkou směrem k lampě, lampa se ihned roztříštila, na milión kousíčků. Rychle jsem vrátila hůlku do krabičky a poslušně, ale vystrašeně, jsem čekala na další.

Už jsem se vracela z obchodu za matkou se správnou hůlkou učebnicema dokonce i s koštětem. Právě mi otec koupil Nimbus 2000. Vlastně mi teď byl k ničemu, prváčci ve škole mít košťata nesmí. Ale i přesto jsem byla tak nadšená.

Dny utíkali jako voda. A už tu byl den odjezdu do Bradavic.

》Na nádraží King's Cross《

》Pohled Draca Malfoye《

Právě jsme já, Draco Malfoy a moje rodina, Lucius a Narcissa Malfoyovi dorazili na nádraží King's Cross. Bylo to tu ohromné, v životě jsem tu ještě nebyl. Na lístku, který byl přiložen k dopisu z Bradavic stálo:

Odjezd Bradavického expresu v 13:00 na nádrží King's Cross z nástupiště 9 a 3/4.

Vůbec jsem netušil kde to je,  matka s otcem mně dovedli až mezi nástupiště 9 a 10 a zastavili se.
,,Tak běž, a nezapomeň nám napsat, do jaké koleje jsi se dostal." Řekla matka až poněkud starostlivě.
,, Neboj mami, napíšu" Pousmál jsem se na ni a obejmul ji, podíval jsem se na otce jak mě probodává chladným pohledem. Stál předemnou, s kamennou tváří a podal mi ruku. Ruku jsem přijal a potřásli jsme si. Zamrzelo mě to, ale nesmím to dát najevo.
,,Měj se Draco a nezapomeň, jsi Malfoy! Nekamarádíčkuj se s mudlovskými dětmi! Je to neetické a byla by to ostuda našeho rodu! Tak na to mysli." Obrátil se a odešel. Matka se na mě povzbudivě pousmála a rychle přispěchala za otcem. Koukal jsem se za nimi do doby než zašli za roh. Pak jsem prošel zdí.