Slytherin Princess

Vědí více, než říkají

Když se čtyři vyvolení odebrali do ředitelny, rozzuřený Draco vyrazil za nimi. Nesnažila jsem se ho zastavit, protože jsem věděla, že si je jistý tím, co dělá. Na jednu stranu jsem věděla, že bude mít radost, ale na tu druhou jsem měla strach. O něj. Ach, Hermiono, už zase? Máš toho bělovlasého kluka v hlavě nějak často! ,,Hermiono, vnímáš mě?" ,,Hm, co? Co jsi říkala?" Otočila jsem se na Pans, která se na mě znovu smála a já přesně věděla, na co myslí a - ,,Zamilovaná! Já ti to říkám pořád Hermiono, už by sis to mohla přiznat i ty sama." než jsem stihla cokoliv říct, zase začala mluvit. ,,Kam to vůbec běžel Draco? Vypadal opravdu naštvaně a měl naspěch." ,,Myslí, že běžel udělat dobrou věc. Znovu zachránit krk Potterovi." Odpověděla jsem, zvedla se, omluvila se, že si musím něco zařídit a nechala tam Pans na pospas Blaiseovi. Vím, že oni dva jednou budou spolu.

Kam jsem šla? Šmírovat do ředitelny, kam jinam. Kdyby se Dracovi nepovedlo, to ,co má, mohla bych mu pomoct. ,,Harry, ptám se tě, hodil jsi do poháru své jméno?" říkal naštvaný hlas ředitele Brumbála. V tu chvíli začali profesorka McGonagallová a profesor Snape odporovat, že to nebylo možné. Překročit hranici k poháru mohl jen jedinec, který dospěl vhodného věku. Rozlétli se dveře. ,,To přeci není fér! Já se souboje taky nemohl účastnit, tak proč nějaký Potter může? " Pousmála jsem se, byl to Draco, který frázi 'to není fér' používá už od prvního ročníku. ,,Pohár si ho ale vybral a tak se soutěže musí účastnit." Slovo musí profesor Snape velmi zdůraznil. Sakra, on o tom ví. ,,Co když s tím má něco společného Pán zla? Se vší úctou, pane Brumbále, nesouhlasím, aby se souboje Harry účastnil. Mohlo by se mu něco stát a naší úkolem je studenty chránit, ne posílat na smrt. I bez Pána zla je souboj dost nebezpečný. " McGonagallku nemám moc v lásce, ale musím uznat, že je opravdu chytrá! ,,Půjdu tam místo Pottera, byl to vždy můj sen a navíc -" ,,nechci, aby tam Draco byl místo mě. To tak, byla by to ostuda!" ,,Neboj se, ty už máš ostudy dost Potteříčku." ,,Dost chlapci, rozhodnutí je na Harrym, dávám ti na to celý zítřek, pozítří souboj začíná, chci tam jednoho z vás! A teď rozchod." Jak Brumbál řekl, všichni se rozešli. 

Schovala jsem se tak, aby mě nikdo neviděl, když vycházeli z ředitelny. Jako poslední vyšel Draco s Potterem. ,,Nevím na co si hraješ Pottere, ani jsi tam nechtěl, to se musíš vecpat všude?" ,,Nejsi o nic lepší než já!" Bránil se Harry. ,,A o co že jo? Zítra před hodinou bylinkářství změříme své síly, co ty na to? Nebo se snad bojíš? Ani bych se nedivil." Draco se umí opravdu dobře vysmívat, kdybych byla na Harryho místě, nevydržela bych a dávno mu vrazila. ,,Nemám se čeho bát, vítěz půjde do souboje tří kouzelníků." Ano! To je přesně to, co jsme s Dracem potřebovali. Už jsem jen slyšela, jak Harry odchází. 

,,Mio, já vím, že tu jsi." Zašeptal Draco. Mio mi říká jen on, nevím, jak na to přišel, ale je to od něj hezké. ,,Jak si to poznal?" Vylezla jsem zpod závěsu. A zahlédla jsem ty jeho oči, modré jako rozbouřené moře. Venku svítil měsíc a do jeho očí házel stříbrnobílé odlesky. ,,Voníš jako levandule." Nevím jak, ale najednou jsme stáli u sebe tak blízko, že jsem cítila jeho mentolový dech. Díval se upřeně do mých očí, jakoby nikdy žádné ještě neviděl. ,,Nesmí do toho souboje Draco." zašeptala jsem, ani jsem si neuvědomovala, že se můj hlas chvěje strachem. Jen pokýval hlavou, pohladil mě po tváři, otočil se a beze slova odešel. Zdá se mi to nebo mi srdce bušilo jako o závod? Už je pozdě, měla bych jít spát. Když jsem přišla do komnaty, všude bylo ticho, holky už spaly. Lehla jsem si tedy do postele a v hlavě si začala přemítat různé myšlenky, jak ty krásné, tak ty plné strachu a zla. A..Myslela jsem snad na Draca Malfoye?

/Před hodinou bylinkářství/

Myslím si, že Potter snad ani nepřijde a jestli ano, tak pár minut před hodinou, aby ode mne nedostal na zadek. Bojí se mě. Ví, že to s přehledem vyhraji. Nechce se mi s ním bojovat. Ale co, aspoň už se konečně ukáže, kdo je ten lepší. Doufám, že to neuvidí Mia, nerada vidí, když se peru nebo dělám cokoliv nebezpečného. Vím, že kdyby tu byla, podporovala by mne, jak jen by mohla, ale je to tu nebezpečné mohlo by se jí něco stát. Ty její roztomilé kudrnaté vlasy, by mi dodaly spoustu odvahy a její oříškově hnědé oči naději. Z přemýšlení mě vytrhl Potter, neohrabaně si to sem mířil ze školy s tou Weaslyovic holkou. Vypadal tak neohroženě, jako by si to i on sám myslel. ,,Máš odvahu, nevěřil jsem tomu, že vůbec přijdeš, divím se, že sis nepřivedl maminku." vysmál jsem se mu hned, jak přišel. Nic neřekl, rovnou vytáhl hůlku a vyslal proti mně první kouzlo. Odrazil jsem ho a ve vteřině poslal já kouzlo na něj. Nechci mu ublížit, jen zneschopnit, musí prohrát. ,,Conjunctivitus!" Zašeptal jsem a trefil ho! Po tomto kouzlu by neměl vidět tak úplně dobře. Zapotácel se a než stihl cokoliv udělat vyslal jsem další, ,,Expelliarmus!" jeho hůlka odlétla a já věděl, že mám vyhráno. 

Po našem souboji Harry uznal, že o pohár tří kouzelníku se utkám já. Sám Brumbál moc dobře ví, že to bude pro Harryho bezpečí lepší. Tuší, že já i Mia víme víc a důvěřuje nám.