Nespoutaní

2. Seznámení

Honza-
Ještě asi tak hodinku ležím a snažím se usnout, ale marně. Proč na mě tak koukal? A co ...
,,Dobré ráno" zašeptá mi Petr do ucha.
Otočím se a usměju se na něho.
,,Dobré ráno i tobě." Přitáhne si mě ještě blíž do objetí a já spokojeně vydechnu.
,,Nelituješ celé noci?"
Zeptá se po chvíli Petr a já ani přemýšlet nemusím a ihned mu odpovím, že ne.

Gejmr-
Co jsme dohráli, tak jsme ještě prohodili pár slov ohledně blížícího se víkendu a já se rozhodl ty hry ihned sestříhat, aby vyšly co nejdříve.
Po dvou hodinách mě to už ale vážně přestalo bavit a moje tělo mi ještě do toho začala dávat najevo, že jeden hrnek kafe nestačí.
"Tak snad už tu nebude, touto dobou tu už nikdy nikoho nemá" řeknu zamyšleně a sleduju ručičku, jak se právě přesunula na devátou hodinu.
Vezmu hrnek, vstanu, vylezu před dveře, které ihned zavřu a z plné síly se protáhnu.
,,Tohle stříhání mě jednou zabije."
Povzdechnu si a zamířím do kuchyně, kde bohužel sedí Honza.
,,Kde je Petr?" Zeptám se a dám vodu konvičky, kterou následně zapnu.
,,Přijde tak za hodinu, musí něco zařídit." Odpoví nervózně.
Konvice cvakne, zaleju kafe, pořádně osladím a chystám se k odchodu, když se ozve Honza.
,,Promiň, asi jsme nezačali nejlépe, takže ahoj, já jsem Honza. Řekne a chce mi podat ruku.
Pouze se na něho odměřeně podívám a kývnu.
,,Michal a promiň, ruku ti nepodám."
Řeknu a zamířím do studia.
,,Proč?" Doběhne mě a já se na něho ironický podívám.
,,Zaprvé se ta ruka dotýkala mého bratra. A zadruhé nemám rád lidi, co dělají to, co ty a on."
Otočím se zpátky...
,,A co děláme tak špatného?"
,,To by jsi měl vědět ty sám...", Povzdechnu si a proklouznu do studia.

Další kapitola venku!
Snad se líbilo.
Lucc ❤
Teď mám předepsáno, takže počítejte s jednou kapitolou denně. :)