Nespoutaní

19. To jsem já

Mrzí to i mě, ale blížíme se ke konci asi.
Enjoy!
Lucc ❤

Honza-
Jak bez života..
To teď jsem.
Nemám důvod se smát, nic.
Dokud mi nenapíše Pavel.
,,Ahoj, tak za dva dny jsem zpět..myslíš že by jsme se mohli sejít?"
Neváhám a odepíšu.
,,Ahoj, není problém, stejně ti musím něco říct."
,,Tak u mě ve 20:00? Vyhovuje?"
,,Super. Vyhovuje." Odepíšu prostě a už plánuju, jak přitom vyřeším i Gejmra.

Gejmr-
,,Dobrý den...ano...čím dříve, tím lépe... pozítří?...paráda, souhlasím.. nashledanou..." Ukončím hovor a rozhlédnu se po pokoji.
Asi už je čas...
Dřív, nebo později by to stejně přišlo.
A teď to asi nastalo.
Asi budu jako on.
Jako můj bratr.
Bez citu, bez všeho.
Když je takhle šťastný on, proč ne já?
****

Honza-
,,Díky moc, že jedeš se mnou..." Řeknu a nastartuju auto.
,,Však pro tebe cokoli." Řekne Tomáš a vsimne si, jak se mi klepou ruce.
,,Nemám radši řídit já?" Zeptá se po chvíli ticha, když nemám odvahu na to, vyrazit na cestu a pouze křečovitě svírám volant a koukám na déšť, co padá na přední okno.
,,Asi ano...pokud ti to nebude vadit..." Zamumlám a ve vteřině už stojím venku a mířím k místu spolujezdce.
Cesta proběhla v tichosti, do doby, dokud jsme nezastavili před domem, kde se mám sejít s Petrem.
Kde bydlí i Gejmr.
Ani se nestihne zeptat..
,,Jdeš se mnou.."
Řeknu a Tom vypne motor, vyndá klíčky, zabouchne dveře, zamkne auto a  vydá se ke mě, kde já už zvoním na zvonek.
,,Ahoj, to jsem já..." Řeknu a do vteřiny se ozve bzučák.
Vejdeme do baráku.

Tak tři kapitoly a jsme nejspíš u konce.
Snad se líbilo.
Lucc ❤