Nespoutaní

14. Slovensko

Enjoy!
Lucc ❤

Gejmr-
,,Doháje!"
,,Co je?"
,,Nekopej do mě laskavě, děkuji"
,,Já, že do tebe kopu? To ty kopeš do mě!"
,,Já nekopu jako, to kopeš ty! A posuň se trochu dozadu, skoro padám z postele." Zavrčí Honza a posune mě úplně na zeď.
,,Jako to je moje postel a jestli chceš, můžeš si jít zase lehnout k sobě do postele." Odseknu a v ten moment protne nebe další blesk a hned na to hrom.
,,Okej, nic neříkám." Zamumlá a schoulí se mi do náruče.
,,A dej tu ruku jinam, překáží mi."
To si snad ze mě dělá srandu tady někdo...
,,Musíme se vyspat, za pár hodin vstáváme a balíme na Slovensko."
,,Jasně. Dobrou."
****
,,A třeba budíka jsi natočit nemohl?"
,,Měl jsi ho natočit ty, já o tom nevěděl."
,,Musíme se pořád hádat."
,,Já se nehádám jako."
,,Ale hádáš.."
,,Jsi jako malej.."
,,Pfff" vyleze z Honzy a já se ušklíbnu.
,,Mám hotovo." Oznámí Honza, který dobaluje už jenom techniku.
,,Neber to s sebou. Nebudeš to potřebovat."
,,Jakto?"
,,Není tam internet."
,,On ještě někde není internet?"
,,Představ si, že ano. Já tam jedu s úmyslem si odpočinout od všeho, víš?"
,,A signál tam je?"
,,Myslím, že ano."
****
,,První třídou? Mohli jsme jet v klidu druhou, nemuseli jsme tak utrácet."
,,Já si potrpím na luxus chlapče." Zasměje se Honza a posadí se na své sedadlo.

Honza-
Za hodinu jsme na Slovensku a na mě začíná padat nervozita. S Míšou se znám tak pár dnů a už s ním jedu za jeho kamarádem. Není to divné?
Je.
I Michal je nějaký zamyšlený..
Koukám se z okýnka za jeho zády, když tu najednou něco uvidím...
,,Žlutý auto!" Vykřiknu a dám ránu Míšovi do ramena.
,,Jsi se zbláznil, ne? Takhle mě neděs už." Chytne se za srdce, podívá se z okna a tentokrát dá ránu on mě.
,,Hej jako!"
,,Ty sis začal." Ušklíbne se a začne sbírat věci z úložného prostoru.
Trochu se mu vyhrne triko a já mám tak jasný výhled na jeho břicho, po kterém se mi udělá menší vedro, asi tak, jako kdyby mě někdo hodil do kotle s vařící vodou.
,,Všechno v pohodě?"
Vytrhne mě z přemýšlení a básnění o jeho těle Michal a já si všimnu, jak se pobaveně ušklíbnul.
,,Nic, všechno v..pohodě" nepatrně se usměju, vezmu věci, které mi podává a společně vystupujeme z vlaku.
,,,Elooooo!" Ozve se kousek od nás a já vidím Míšu, jak k němu běží a silně ho obejme.
,,Olaaa" zasměje se taky ve chvíli co od něho odstoupí.
(Dává si pauzu, jde si pro zmrzku)
,,Ericu, to je Honza, Honzo, Eric"
Někoho mi připomíná...
,,Těší mě" usměju se a stále přemýšlím kdo to jenom je.
,,Taky vám musím někoho představit jakožto mého přítele. Míša ho už zná, ale s Honzou se ještě neznají.." Ozve se Eric a za námi se ozve hodně pobaveně... ,,Ahoj"
,,Marwe?" Řeknu zaraženě a pak mi vše dojde.
,,Počkat, Počkat, Počkat. To nenenenene, teď si ze mě utahujete, že jo?"
,,Marwex.... Ty budeš Kelo..a ty..." Povzdechnu si a zklamaně se podívám na toho posledního..
,,Mrzí mě, že jsi mi nevěřil Gejmre..."

Dobré ráno. Doufám, že jste se vyspali stejně úžasně jako já a že se vám kapitola líbila. 
A jelikož včera žádná nevyšla, tak odpoledne vyjde ještě jedna kapitola!
Lucc ❤