Nespoutaní

Epilog

,,Podej mi tu krabici a nenamáhej se zbytečně.." vydechne Míša, když Honzovi spadne už třetí krabice na zem.
Jak je na tom jejich vztah?
Úplně báječně.
Všechno poté probrali a Michal konečně pochopil, jak Honza vše myslel.

Gejmr-
,,Ty jsi nešika" Zasměju se, když Honzovi nejde strčit klíček do zámku.
,,Podej mi to, prosímtě." Uchechtnu se a odemknu dveře od našeho společného domku, co jsme si koupili a vezmu ho do náruče.
Už jsme spolu skoro dva roky a rozhodli jsme se, že si najdeme společné bydlení.
,,Ale notak! Takhle se nosí nevěsty po svatbě!" Zasměje se Honza a snaží se dostat se dolů z mého náručí.
No a proč ne?
,,Takže nevěsty říkáš?" Usměju se, sundám ho z náruče a ihned pokleknu.
,,Tak tím pádem se tě ptám...Honzo..vezmeš si mě?"
Řeknu a s krabičkou se na něho podívám.
,,Ano.." vydechne dojatě a já mu nasadím prsten.
Ihned mi padne do náruče.
,,Miluju tě."
,,Já tebe taky...a moc...",
Zamumlám a stisknu ho k sobě ještě více.

Tak epilog je tu.
Je to neskutečné.
Však jsem tento příběh začala psát nedávno!
Ale i tak..doufám, že jste si příběh užili jako já a že se vám líbil.
Musím říci, že ship Mejmr mám neskutečně moc ráda.
Takže hned, co dostanu nějaký další nápad, tak hned se ozývám! ❤
Tak naposledy...
Snad se líbilo..
Lucc ❤