Zlodějka Snů

10.

Profesor Snape s profesorkou Arendellskou se ruku v ruce procházejí po městě a Severus si se svou láskou neví rady. Rád by jí něco koupil ale Elsa si mu o nic neřekne a tak to nenechá jen tak být.

,,Elso, procházíme se tu už hodně dlouho a já nevím, co ti koupit. Řekni si o něco." Zastaví se Severus a spolu si vzájemně zahledí do očí.
,,Severusi, nechci žádné materiální věci. Jediné po čem fakt toužím, jsi ty a tebe mi nenahradí nějaké šaty či vlastně cokoliv." Přistoupí blíže k němu a pevně ho obejme. Když si lektvarista vyslechnul její přání, které ho velmi potěšilo, oči ho pro samou dojemnost začly pálit.

Stejně přemýšlel, co by Else koupil a jako náhodou se jeho zrak upřel na snubní prsten ve vitríně zlatnictví přímo před nimi.
Chtěl, aby zasnoubení pro Elsu bylo překvapením, na které bude myslet po celý život a tak musel vymyslet, jak ji zabavit aby v ten daný moment výběru prstene nebyla s ním.

Až se od sebe odklonili, Severus nahodil ten svůj tajemný výraz a čekal, až se ho Elsa zeptá, co dál.
,,Sevíčku ? Na co zas myslíš ?" Zeptala se ho s úsměvem Elsa a dala si ruce v bok očekávajíc odpověď.

,,Došlo mi, že nám v ledničce došla šlehačka. Nechceš jí koupit ?"

,,Tak to snad můžeš jít se mnou ne ?" Usměje se na něho Elsa, chytne ho za ruku a pokus o společnou chůzi jí nevyšel, jelikož Sev se nemínil dát do pohybu.
,,Nemůžu Elso. Došlo mi, že musím na úřad něco zařídit. Takže ty jdi koupit šlehačku a já půjdu na úřad."

,,Fajn a kde se setkáme ?"

,,Do města jsme šli kolem kopce, kde roste morušovník. Chci, abychom se tam setkali. Při západu slunce." Informuje jí profesor a Elsa ho poslušně poslechne. Opět přijde blíže k němu a láskyplně si zahledí do očí.

,,Tak fajn ty moje sladká pralinko. Dej na sebe pozor." Upozorní ho El přičemž neodolá a znovu mu skočí kolem krku.
,,Miluju tě." Šeptne jí do ucha Severus a Elsa mu obratem odpoví.
,,Já tě miluju jak nejvíce se dá."

Ještě chvíli se tam tak objímají dokud se od sebe vzájemně neodkloní a následně se políbí.
Po jejich polibku, do kterého tak jako do každého vkládali tolik lásky a něhy, se rozloučili a každý si šel svou cestou.
Severus šel do zlatnictví a vybral Else moc hezký prsten. Pak ale také uviděl ve vitríně za ním medailonek, do kterého by si mohl dát Elsinu fotku aby jí měl všude s sebou.

Až nakoupí tyto dvě položky, vyrazí na louku, jenž se tyčila daleko od města a rostl na ní Morušovník, pod kterým si lidé věnovali polibky z toho důvodu, aby spolu spečetili životy a přesně tohle byl Severusův záměr. Jakmile tam došel, sedl si ke kmeni stromu a vyčkával na Elsu, která právě vycházela ze samoobsluhy.

Severuse po celou dobu nemohla dostat z hlavy a tak jí něco napadlo.

Morušovník ? To Severusovo divné chování...Západ slunce....Všechno to znělo tak romanticky a tak...Jako by měl v plánu si mě snad vzít ? No nevím ale snubní prsten bych mu mohla koupit.

Pomyslí si Elsa a po městě se ještě rychle vydá hledat zlatnictví. To našla okamžitě a ihned do něj vpadla jako divá voda.
,,Dobrý den. Chtěla bych koupit snubní prsten." Řekne své přání pokladní a ta hned vytáhne škatuli s mnoha prsteny.

Jen o jednom si Elsa myslela, že se Severusovi bude líbit a tak si ten stříbrný prstýnek pohledem změřila a zvažovala, jestli by mu byl.

Určitě mu bude. Jsem si tím naprosto jistá. Beru ho.

Ujistí se Elsa a požádá pokladní o to, aby jí ho zabalila do krabičky.
Jak se tak rozhlíží po obchodě, do oka jí padne medailonek, který si chtěla koupit aby si do něho mohla dát fotku jejího milého. I ona nakonec z obchodu nevychází jenom se snubním prstenem ale i s medailonkem. Při pohledu na oblohu, se dá do zběsilého běhu ke kopci aby přišla v ten daný čas, protože obloha se už začala smrákat.