Zlodějka Snů

2.

Brumbál s jeho novýma spolupracovníkama vstoupí do veliké síně. Ještě je tam prázdno, protože studenti přijedou až na večer ale za to všichni profesoři už sedí u Čestného stolu a povídají si o nadcházejícím školním roce.
Elsa si prohlíží dokonalou výzdobu, veliká okna a strop, u kterého poletovaly svíce.

,,Drazí profesoři, rád bych Vám představil vaší novou spolupracovnici, Elsu Arendellskou. Bude tady učit ale co bude vyučovat, to vám prozradím až na slavnostní večeři. No, tak se s nimi Elso seznamte." Pokyne jí Brumbál a Elsa se se všemi seznámí, přičemž si se všema profesorama potřese rukou.

Poté se všichni usadí ke stolu a Brumbál jim vyčaruje oběd. Profesoři se dají s chutí do jídla a při tom Else pokládají ty nejrůznější otázky.
,,Jste čistokrevná kouzelnice ?" Zeptá se jí s úsměvem profesorka s jasnýma modrýma očima, přísným vzhledem a prošedivělými hnědými vlasy.
,,No, oba moji rodiče nekouzlí. Ale já mám něco, co oni ne....Umím totiž všude čarovat led." Pochlubí se El a všichni učitelé dají hlasitě najevo údiv.

,,Tak to dokaž !" Řekne někdo z profesorů ale Brumbál začne zase něco mluvit.
,,To nepůjde. V Bradavicích jdou jenom kouzla, co se dají vyčarovat hůlkou anebo tu fungují zaklínadla. Nejde tu čarovat něco, jako ledová magie." Upozorní jí Brumbál a Elsa se se zklamáním napije džusu. Všechno, co za ten den snědla v Bradavicích, jí velmi chutnalo a brusinkový džus nebyl výjimkou.

Také nemůže uvěřit tomu, že by jí nešel čarovat led, protože "Ledová magie"  byla dar, kterého si cenila i když tím byla často označována za monstrum.
,,No a už víte, co budete vyučovat ?" Zeptá se jí profesorka Pomona Prýtová a Brumbál jim vstoupí do diskuze.
,,O tom, kdo bude vyučovat jaké předměty se dohodneme u slavnostní večeře. Ale teď, když už paní profesorka Elsa Arendellská doobědvala, jdu jí ukázat její ubikaci." Usměje se na Elsu ředitel a ten ještě před jejich odchodem mávne hůlkou, a prázdné talíře, co zbyli po obědu jsou ty tam. Elsa spolu s Brumbálem kráčí po chodbách školy, přičemž oba přemýšlejí nad tím, kde bude bydlet.

Projdou hrad křížem krážem a jediné místo, kde se to Else zamlouvalo, bylo sklepení. Bylo tam chladno na které už byla zvyklá a také tam bylo temno, což se jí také zamlouvalo, jelikož svůj život viděla fakt černě.
,,No, vítejte ve sklepení. V celém hradě už jsou všechny pokoje zabrané a ve sklepení je poslední místnost volná. Kvůli tomu chladu a temnotě tu nikdo nechce bydlet až tedy na profesora Snapea. Má tu ubikaci, také tu je učebna lektvarů a Zmijozelská kolej. Tady vám dávám klíč a školník vám již nese kufry. Užijte si to tady a přijďte na slavnostní večeři." Pozve jí Brumbál a jen co jí podá klíč od pokoje, zmizí v chodbách školy. Elsa tam ještě chvíli čeká na školníka aby si od něj mohla převzít kufry. Brzy se školník  se zavazadly a Severusem vynoří zpoza rohu a oba jdou směrem k ní.

,,Dobrý den, jsem Argus Filch. Školník. Tady máte kufry." Představí se školník a položí zavazadla na zem. Pak pro něho přijde jeho kočka, paní Norrisová a sní poté odejde. Severus stojí u dveřích od své ubikace, která byla hned vedle té Elsiny a při odemykání dveří občas pohlédne na Elsu. Ta se také právě dala do odemykání​ dveří a občas si i ona nedá říct a musí si ho nenápadně prohlédnout.

Připadal jí něčím výjimečný. Vyzařovalo z něj charisma, které někteří lidé nemají a také jeho vzhled byl na dnešní poměry netypický. Ve zkratce; Byl jí sympatický.
Else se nakonec povede odemknout orezlý starý zámek a jí se po otevření dveří naskytne pohled na temnou, zaprášenou místnost. Ihned vezme svojí kouzelnou hůlku, kterou si kdysi koupila u Ollivandera a rozsvítí tam staré, ohořelé svíce. Poté vyjde na chodbu pro kufry a jen co si je dotáhne k sobě do bytu, začne si tam uklízet. 

Nejprve se převlékne do obyčejného oblečení a poté se vrhne na vyklízení zákoutí každé z místností. Naštěstí je do večeře ještě daleko takže má dost času i na omytí nábytku.

Po vyklizení začne všechny věci, co mě měla zabalené v kufru umisťovat do políček, skříní a šuplíků.
Dá si na všem moc záležet a když je vše dokonáno, jde ze sebe omýt pot z dobře vykonaného úklidu a hned po vyloupání se navlékne do tmavě modrých šatů sahajících mírně pod kolena. Vlasy si upraví do copu a pak už jen vyčkává na vhodný čas k příchodu do veliké síně.

K sobě do bytu si nechala otevřené dveře aby jí tam neustále proudil chlad z chodby a z vedlejší místnosti uslyší hrát hudbu. Napadne jí, že by mohla hodit pokec se svým "sousedem" a rozhodla se, že i tak učiní. Vstala od stolu, zabouchla za sebou dveře a zaťukala na dveře vedle těch jejích. Netrvalo dlouho a Severus jí otevřel.
Elsa mu také přišla sympatická a v těch šatech se mu ještě více líbila. Díky ní mu dlouho trvalo, než se sebe vyřkl nějaké to slovo.

,,Ehm, přejete si ?" Zeptá se jí s kamenným výrazem a dost dobře se mu daří skrývat pocity, které v něm ta návštěva vyvolala.
,,Já vás přišla jenom pozdravit a zeptat se na pár informací." Nesměle se na něj usměje Elsa a za odměnu jí Severus pozve dál, kde jí pokyne aby si sedla.
,,Tak, na co se chcete zeptat ?"
,,Kdy přesně začíná ta večeře ?"
,,Studenti přicházejí v šest hodin a my profesoři tam máme být v 17:45. Můžu se Vás na něco zeptat ?" Tentokrát jí položí otázku Severus a Elsa je připravená odpovědět mu na jakoukoliv odpověď.
,,Co by jste chtěl vědět ?"
,,O jaký předmět máte zájem ?"
,,No, já si dokážu najít na všem něco, co mě baví ale asi určitě bych nechtěla učit dějiny čar a kouzel, péči o zvířata anebo také učit o kytkách. Každopádně jsem o všem přečetla řadu knih a dovolím si říci, že znám všechno...Ještě nějaká otázka ?" Zeptá se ho Elsa po svém dlouhém povídání a urovná si šaty. Jak tam tak sedí, všímá si Severuse, jak jí upřeně ale se zájmem pozoruje.

,,Ano...Nepůjdeme už do veliké síně ? Je nejvyšší čas." Pronese zamyšleně Severus a El na znamení souhlasu kývne. Oba vstanou každý z jednoho křesla kde seděli a spolu odejdou do veliké síně na večeři.