Carlislova a Esmeina dcera

4. Divný sen

Carrie
Otec byl naštvaný, zmlátil mě a nechal mě v obýváku. Odešel do kuchyně a opil se. Potom se došoural do ložnice a já upadla do bezvědomí.
Myslela jsem, že v bezvědomí nemůžu mít sny ale to jsem se mýlila. Viděla jsem malinkou holčičku, která brečela v kolíbce. ,,Ale ale, kdopak se nám to probudil?" Někdo si mě vytáhl a já spatřila nádhernou ženu. Vlasy měla tmavě hnědé. ,,Carrie...." Začala jsem se smát a natahovala ručičky. Sedla si se mnou do křesla a hrála si se mnou. ,,Jsem doma!" Vykřikl mužský hlas a já se rozesmála víc. ,,Ahoj." Ta žena se na někoho usmála ale toho muže jsem neviděla. ,,Ahoj." Ten muž si sedl k nám ale nikde jsem ho furt neviděla.
Probudila jsem se s rychlým nádechem. Pořád jsem ležela na zemi. Se syknutím jsem se posadila a postavila. Zjistila jsem, že je tři ráno. Chtěla jsem jít k sousedům ale za zády se mi ozvalo. ,,Kam myslíš, že jdeš?" ,,Ni-nikam." Vzal mě za vlasy a dotáhl do koupelny. Napustil vanu. ,,Nelži." ,, Nelžu." Vytáhl mě, že jsem seděla na kolenou a ponořil mi hlavu do vody. Dokázala jsem vydržet delší dobu pod vodou ale potom mi začal docházet vzduch. Jsem poloupír, dokážu vydržet pod vodou pět minut ale dýl ne. Začala jsem se bránit, až ne zatáhl za vlasy a já se vynořila. Zalapala jsem po dechu. ,,Tak co? Kam jsi měla namířeno?" ,,K sousedům." Vykoktala jsem a on mě ponořil do vody. Byla jsem tam dýl. Už jsem ztrácela vědomí, když mě vytáhl. Pak na mě začal lézt. ,,Ne." Neměla jsem sílu, se bránit, takže jsem se poddala a čekala, až to skončí. Potom odešel. Nechal mě ležet na zemi. Třásla jsem se, deprese mě pohlcovala, hlavně když jsem byla sama. Po delší době jsem se postavila a šla do svého pokoje. Svlékla jsem se z oblečení, které mu zbylo a podívala se na sebe. Měla jsem několik modřin a ran. Vzala jsem si lékárničku a ošetřila se. Budu muset dneska do školy, to je jasné. Jestli mi bude hůř, tak zůstanu doma. Došla jsem do školy brzy. Sedla jsem si na místo a připravila si na hodinu. Teď budu mít matematiku. Vzala jsem si blok s papíry a malovala si. Vzpomněla jsem si na ten sen a na tu ženu. Začala jsem ji malovat. Díky své poloupíří paměti jsem si ji trochu zapamatovala. Po chvilce přišli Cullenovi a pak Layla. ,,Ahoj." ,,Ahoj." Chvíli jsme si povídali a potom přicházeli ostatní.

Esme
S Carlislem jsme se prošli a pak jsme potkali Kristen. ,,Esme!" Vykřikla a přiběhla mě obejmout. ,,Kristen. Tak ráda tě znovu vidím." S Carlislem si potřásli rukou. ,,Jste se sem přestěhovali?" ,,Ano i s rodinou." Přikývla a usmála. ,, Nechcete ke mně. Jsem sama doma." Podívala jsem se tázavě na Carlislea a on přikývl. Šli jsme k ní. ,,A co Josh?" ,,Nic moc. Už nemlátí tebe ale svou dceru." ,,Má dceru?" Zeptala jsem se a podívala se nenápadně na Carlislea. ,,Ano. Není mu ale vůbec podobná a je divný, že je poloupír. S tebou ale přece nemohl mít dítě. Ty jsi byla člověk." Nemohla jsem ji to zatím říct. Bylo ještě brzo a Carrie mě ještě ani neviděla. ,,Tak to nevím." Řekla jsem potichu a sedli jsme si ke stolu. Carlisle pochopil, že jí to ještě neřekneme. ,,A jak jste se měli?" ,,Dobře. Našli jsme několik upírů, kteří s námi začali žít. Někdy se můžeme setkat a poznat se." Přikývla a já se usmála. Měla jsem ji ráda, ale někdy mě vadil její smrad. No jo, je to prostě vlkodlak.