Carlislova a Esmeina dcera

36. Děkujeme

Sam
Celá smečka a já jsme vyhrabávali kamení. Cítili jsme slabý upíří pach. Otevřel jsem konečně dveře od sklepu a vešel dovnitř. Jared svítil svítilnou a my viděli dvě těla. Carrie a Bella. Jared vzal Bellu a já Carrie. Vynesli jsme je na povrch a šli k nám. Emily je převlíkla a Jared nějak ulovil dvě veverky. Ty dvě se hladově přisály a my se na to znechuceně dívali.

Carrie
Ucítila jsem náhle úžasnou vůni, kterou jsem dlouho necítila. Rychle jsem se přisála a hladově pila. Pak jsem si sedla a otřela si pusu. Spatřila jsem smečku. ,,Děkujeme za pomoc. Bez vás bychom tam byli ještě hodně dlouho." Poděkovala za nás Bella. ,,Nemáte zač." ,,Víte, kde jsou Cullenovi?" ,,Ne. Odstěhovali se." Přikývly jsme a postavily se. ,,Ještě jednou děkujeme za pomoc." ,,Nemáte zač. Ať vás štěstí následuje. A tady máte ještě něco." Hodil nám peněženky. Kývly jsme na souhlas a rozběhly se pryč.

O dva dny později
Bella
Sehnaly jsme si oblečení a začaly je hledat. Na Aljašce, kde někdy bývají, nebyli, u Denaliových také ne. Přemýšlely jsme, kde tedy můžou být. Rozhodly jsme se, začít bydlet v jednom městě. Field.

Carrie
S Bellou jsme si zařídily dům. Měly jsme peněženky ve svém starém oblečení. Zapsaly jsme se do školy.

Carlisle
Bylo nám smutno. Esme začala chodit do školy ale stejně byla smutná. I já a celá rodina. Možná byla blbost se odstěhovat, třeba bychom je našly. Emmet, Edward, Jasper a Alice začaly chodit do školy a já dneska jel poprvé do práce.

O tři roky později
Bella
Našly jsme Rose. Postaraly jsme se o ní a teď chodíme všechny do školy. Jsme jako sirotči. Já jako už dospělá jsem se o sebe podle úřadů dokázala postarat, takže se starám i o ně. Jinak chodím na nějakou brigádu. Jsem tam jen na hodinu, nemusela bych to dělat, ale je to kvůli tomu, aby to lidem nepřišlo divné. Ředitelovi školy jsem ještě řekla, že dojíždím do jiné práce. Byla jsem na hodině biologie a vzpomínala na Edwarda. Biologie mi vždy připomněla mě, když jsem byla člověk, a jeho. Jmenujeme se Evansovy. Slyšela jsem, jak se mezi sebou dvě holky baví. ,,Nastoupili sem dneska... Tři kluci a jedna dívka.... Doktor...." Učitel mě vyrušil a já musela jít k tabuli. Proč já nedávám pozor.

...

Carrie
,,Slyšely jste to? Někdo se sem přestěhoval." ,,Nemusí to být oni ale můžou. Nikdy nevíme." Řekla jsem a zavzpomínala na mamku a taťku. ,,Dobře. Budeme se chovat normálně." Přikývly jsme a šly na oběd. Šla jsem s tácem a přemýšlela nad nevím. Jako vždy se na nás všichni dívali. Nedávala jsem pozor a narazila do někoho. Tác se převrátil a celý skončil na mém tílku. Podívala jsem se na toho dotyčného, který mimochodem byl taky celý od oběda. Byl to Emmet! ,,Taky nemůžeš dávat bacha." Snažila jsem se o klidný hlas, to mi moc nešlo, protože mi cukaly koutky. ,,No... To ty jsi do mě narazila." Myslím, že pochopil moji hru. ,,Ale ale... Tady je někdo naštvaný, příště, až si umaneš do mě zase narazit, tak si to rozmysli." Mrkla jsem na něj nenápadně a on se usmál. ,,To bych ale musel chtít." ,,Pane Cullene, slečno Evansová, myslím, že tady nejsme na nějaké přehlídce. Oba dva se běžte převléct." ,,Nemáme oblečení." Řekli jsme oba dva. ,,Tak vás omlouvám z odpoledního vyučování." Podívala jsem se na Bellu a Rose, které téměř zadržovaly smích. ,,Já pro svoji sestru mám oblečení." Oznámila Rose a já přikývla. Odešla jsem bez rozloučení s ní na chodbu a tam propukla ve smích. Rose se ke mně přidala a já myslela, že to nezvládnu.