Nezastavitelná

úvod

,,mami? Tati? Je tu někdo? Haló?!" Přijdu chodbou to menší předsíně a rozsvitim lampu. Zas tam stojí. Má nůž v ruce, kapucu a vedle něj leží mrtvá bezvládná těla. ,,Cos jim to udělal?! Proč?! Proč sis vzal je?! Proč nezabiješ i mě?! Slyšíš mě? Hej?!" Nevím na něj přes vzlyky a nemůžu pomalu popadnout dech. Otočí se ale do obličeje mu nevidím, jen slyším jak se drze usměje. Sundala si kapucu a já se mu zahledim do tváře. V hlavě mi prolítne ,,co?! Jak se tu vzal. Vždyť o-o-on má být ve vězení" vyvalim oči, pootevřu pusu a vydám že sebe jen nějaký pazvuk. Ušklíbne se a vyrazí ke mě. Začnu zrdhat. Jsem celá od krve, narážím do stěn, skříní, všeho co je okolo a stojí mi v cestě. Vyběhnu na ulici, ohlédnu se a podívám se za sebe, vidím ho, stále za mnou běží.  Doběhnu až k jednomu baráku, je mi záhadný, neznám ho, nevím kdo v něm bydlí ale stejně zaťukám na okno. Před barákem stojí bílá dodávka a stříbrná galaxie. Okno otevře žena. Přes moje zaslzené oči jí nevidím do tváře, ptá se mě ale já to nevnímám. Přejde k vratkum a vezme mě k nim do baráku. Otře mi krvavé rány, zabalí do deky a až teprve v tu chvíli že mě začnou vycházet slova ,,on je zabil! Vrátil se! Musíte utéct! Taky vás zabije! Musíte pryč! Okamžitě! Všichni musíte odjet někam kde vás nenajde! Nechci přijít i o vás! Jste jediný u kterých se nebojím!" Nevěřícně na mě pohledné muž který je vedle ženy a zeptá se ,,kdo?" Hluboce se nadechnu a vydechnu. Zavřu oči a z úst vypustím jediné ,,můj otec! Ten vrah!"... Probudím se s uslzenýma očima. Kouknu na můj mobil. 1:28. Krása. Spala jsem dvě hodiny. Otřu si slzy a otevřu mobil. Kouknu že mi napsalo pár kamarádů ohledně zítřka... Tedy  dneška. Ani nevím co se děje že najednou všichni chtějí abych s nima šla třeba po škole někam posedět. Nikdy se nic takového nedělo. Nehodlám měnit to že bych šla mezi lidi... Více lidí... Nemám ráda víc lidí pohromadě. Zhasnu mobil a vstanu. Seběhnu dolů po schodech a vyrazím do kuchyně. Rozsvítim si světlo a dojdu k lince. Vezmu si skleničku a natočim do ní studenou vodu. Napiju se a skleničku položím zpátky na linku. Přejdu o kus dál kde mám prášky. Vezmu si antidepresiva a prášek na spaní. Zapiju je a vylezu zpátky nahoru po schodech. Záleží si do postele. Kouknu na mobil. 1:48. Je čas zase spát. Odložim mobil, zavřu oči a dál už jen tma...

První díl této knížky. Je to takový menší úvod o čem to asi tak je 🙄♥ doufám že se to bude líbit. Ella 🤗