Nezastavitelná

03.

Z dálky jsem slyšela houkat sanitku a stále seděla na jednom místě v šoku. V hlavě jsem se pořád ptala sama sebe jak? Jak se to jen mohlo stát, proč se to stalo?? Nevnímala jsem ani bolest na mém těle, to bylo to poslední na to jsem myslela, hlavně mi šlo o toho nováčka. Jsem blázen, málem jsem zabila mě i jeho a ohrozila spoustu životů. Ani jsem si nevšila že už jsou u mě záchranáři a zjišťují co se i stalo, jak se cítím, osobní informace a co mě bolí. Slyším přijíždět i policii. Porozhlédnu se okolo sebe a vidím hloučky lidí záchranáře a policii jak vyslýchá lidi okolo a pár záchranářů co běhá k sanitce a zpátky, jeden záchranář mě vezme do náruče a odnese do sanitky. Zeptají se mě na pár otázek ohledně drog a alkoholu, udělají testy a oba vyjdou negativně. Napíchnou mě na kanilu s látkou na uklidnění bolesti a čekáme ještě na doktora. Přijde doktor, zavře za sebou, dá řidiči pokyn na to aby vyjel a sanita se pomalu rozjede. Po chvíli se spustí majáky a sanita se pořádně rozjede, chvílemi mám pocit že jim z toho lehátka spadnu, protože řidič sanitky je nehorázný prase a přejíždí z jednoho přímo do druhého a vybírá cestou všechny díry a hrboly.  . Doktor začne vypisovat papíry a já mu od znova musím diktovat jméno, datum narození, věk, bydliště, moje telefoní číslo, mámy, táty a různé potřebné údaje. Začnu přemýšlet a na chvíli vypnu svoje vnímání všeho okolo. Po chvíli zas začnu vnímat a cítím jako bych měla ruku, kde mám zapichlou kanilu, úplně ledovou a umrtvenou.  Tenhle pocit se mi vůbec nelíbí a tak pořád koukám na tu ruku jako by mi měla říct co bude dál.... jsme skoro u nemocnice a mě se začne chtít spát a tak cestou ještě chvíli zavírám oči. Sanita zastaví, začne se všechno třásta všechno nehorázně kopat a hučet.  Otevřou se dveře a pár záchranářů mě vyveze venže sanitky na lehátku.  Odvedou mě do velké místnosti kde jsou čtyři lehátka vedle sebe oddělené závěsy. Přijde ke mě sestřička a kouknes na mojí kartu s mým jménem a údajem co se stalo atd... začne mi ošetřovat odřeniny a vázat fáčem. Usměje se na mě a jde zas zpátky pryč. Chvíli tam ležím dokud nepřijdou tři lidi. Doktor nějaká mlada slečna a mladý pán. Kouknout na mojí kartu, slečny odejde a pan doktor mi pokládá otázky aby zjistil jestli jsem mimo či ne. Zavolá jednoho z těch pánů co se mnou byli v sanitce a toho mladého (pravděpodobně zdravotního bratra). Objedem spolu rentgen, ultrazvuk a ještě odběry krve. A odvezli zpátky do ty místnosti.  Tam jsem v leže strávila asi hodinu, kdy jsem pomalu usínala a pak zpátky přišlo to trio. Doktor ž nějakého papíru četl co všechno mi je a já začala brečet.... takhle na dně jsem nikdy nebyla. Buď už se v životě nedostanu na motorku a nebo s trochou štěstí ano

Omlouvámse že jsem dlouho nic nedala ale mám rozbité mobil, přestěhovala jsem se a nějakou dobu jsem doma byla bez wifi 🤷‍♀️