Vampire?

7.

*Damon*
Už je to týden od pokusu a Arty se furt neprobudila a jediné pozitivum je, že se to povedlo, konečně můžu myslet sám za sebe. Jenže to odskákal ona, měla na sobě napojené snad 4 přístroje.
Tak jako vždy po celý týden sedím u Arty držím ji za ruku a doufám, že otevře její nádherně zelené oči, neberte to jako že ji mám víc než rád je pro mně jako sestra.
„Elena už je zpátky... konečně. Dalo nám to práci a odskákal to Matt, ale fungovalo to" zdálo se mi to nebo mi právě stiskla ruku!!

*Arty*
Slyšela jsem všechno,ale dnešek je trochu jiný... cítím se o trochu líp. Když to přišlo můžu se hýbat, jemně jsem stiskla Damonovi ruku aby věděl, že jsem vždy s ním. Dost mně potěšila zpráva o Eleně a ráda bych ji než odjedeme viděla, jen že na spatření světla, Damona a hlavně mé rodiny, jsem neměla dostatek sil a pomalu jsem se vracela do mého klidného spánku... teda to jsem si myslela.

*Damon*
„Fakticky přísahám, ale před chvilkou mi stiskla ruku" snažím se jim to vysvětlit blbých 5 minut a divně u toho rozhazuju rukama, musí na mně být zajímavý pohled.
„Pros..." nestihl jsem doříct větu, no doříct spíše dokřičet, protože Arty začala něco mumlat, nic ji nebylo rozumnět a následovalo to škubáním a třesením celé místnosti, né-li celé budovy a to nemluvím o Arty, celá se klepala.

*Arty..dream*
Stojím v tmavém prostředí, tipuji, že jsem venku. Na sobě mám roztrhané bílé šaty po kolena a jsem bosa. Cítím se jako by mně přejel tank, traktor a aby to nebylo líto kamionu, tak ten taky.
Z mého dosavadního přemýšlení, kde to krucinál jsem, mně vyrušily hlasy a zvuky boje. Pomalými a opatrnými kroky jsem se vydala za zvuky, které stále přicházely blíže, tak nečekaně Artyno, když jdeš za nima. Jak já miluji mé svědomí.
Zahnula jsem za roh polorozpadlé stěny a zamžourala jsem do tmy. Rozpoznala jsem siulety poměrně dosti lidí, pomalu jsem se přibližovala a pomalu, ale jistě! Jsem poznala Stilese, který nevypadal tak nevině, jako ve škole, kolem něj se rozprostírají ninjové? asi. Naproti němu stál nějaký týpek, taky ze školy, a dívka s hnědou hřívou, lukem a toulcem šípů v ruce.
Vše jsem pozorovala s přihmouřenýma očima.
„Co to ku...” Přerušil mně jekot, dosti podobný hlasu Lydie, volající jméno již zmíněné dívky, která ležela v náručí Scotta, jméno dívky bylo Allison. Vše tohle dění jsem pozorovala z povzdálí a s jistotou, že si mně nikdo nevšimne.
Když to bum, prásk, vžum se přede mnou objevila Allison.
Vyjekla jsem a co si budeme povídat asi jsem si ucvrnkla do kalhot.
„Nedělej to” promluvila z ničeho nic.
Jsem blbá, nebo to nedává smysl?
„Co nemám dělat?”
„V žádným případě to nedělej” zašeptala, že js to sotva slyšela.
A než bych stihla říct bibbity bobbity boo, byla pryč.
A jelikož jedno ucvrnknití bylo málo tak proč ne do znova přede mnou jen tak zjevit.
Bylo to více osob, jako první jsem rozenala tátu, následně Reb, Kola, Elijahe,Damona, Stefana a Elenu. Moji nejbližší.
„Co se to děje?” odvážila jsem se jich zeptat.
„Za všechno můžeš ty” ozval se jako první Kol, jenže to opakoval pořád dokola a ostatní se k němu přidali.
„Jsi zrůda, jem odporné monstrum, které tu nemá co dělat” při těchto slovech, musím poznamenat dosti bolestivích, se ke mně přibližoval táta.
Pomalu js couvala, protože se proměnil do své hybridí podoby.
Z mého táty jsem vždy měla respekt, ale teď jsem byla posratá úplně všude, netuším, co se děje.
Docouvala jsem až k propasti a celá má rodina se stále více přibližovala a stále opakovala ta samá slova.
Pro změnu se ke mně přiblížil Damon, který pronesl 2 bolestivá slova
„Nesnáším tě” následně si probodl srdce dřevěným kůlem.
Z očí mi začaly padat slzy, z bolesti jsem spadla na kolena. Zvedla jsem pohled od Damona. Všichni, kromě táty, měli probodnuté srdce. Ze všech stran se ozývaly urážky na mou osobu. „Jsi zrůda” „Hnusné monstrum, měla by si zkapat” „Nechápu, jal jsem se s tebou mohla bavit”
„Přestaň te” zařvala jsem z plných plic. Jenže hlasy nabývaly na intenzitě.
Táta se ke mně rychlímy kroky přiblížil, postavil mě na nohy.
„Zasloužíš si zemřít” pronesl to tak v klidu.
Následuje pád z útesu a tma.

*Damon*
„Proč to přestalo pípat” optal jsem se.

Tadaaaaaaaa
Ano, není to přelud a opravdu jsem napsala další část. Divný, já vím.
Snad to bude někdo číst.
Docela jste mi chyběli vy moje unikátní sněhové vločky.
Luv ya xd
Arty