Dračí dech

1~

"Hrát schovku? Tak to ne."

Abych vám to přiblížila, stojím s mými (mladšými) potrhlými sourozenci. A chtějí, abych s nimi hrála schovku v lese.

"Prosím, Sarah."

Žadonily, ale já jsem se nedala.

"Ani náhodou!"

Byla jsem naštvaná. Tahat mě ven jen pro to, že chtějí hrát na schovku.

"Tak nás chyť!"

Zakřičeli a utekly do lesa. Věděli, že je půjdu hledat. Vyběhla jsem za nimi a neřešila jsem ostatní. I když mi někdy lezou na nervy, tak jsou to moji sourozenci.

Běžela jsem lesem a hledala jsem jakékoliv vodítka, kde by mohly být. Když jsem již vzdala to, že je najdu, tak jsem uviděla slabou zář měsíce, který takto svítit neměl. Vlezla jsem až na malý pahorek, který byl velmi blízko k záři. Ale poté jsem málem spadla, protože jsem nečekala to, co se stalo.

Vyšvihla jsem se až na vrcholek a uviděla jsem nádhernou dračici. Podle mých zkušeností to byla měsíční královna. A byla nádherná. Zatajil se mi dech. Byla jsem šokovaná. Její drápy se při záři měsíce leskly a její hlava byla postavena vznešeně vysoko. Zpozorovala mě a elegantním škubnutím hlavy se na mě podívala svýma tmavě modrýma očima. Nemohla jsem se ani hnout. Zvedla křídla a stále mě sledovala. Nyní zář měsíce zastavily její nádherná měsíčně bílá křídla. Vypadala tak vznešeně.

Ale i přes tu všechnu eleganci jsem se bála. Pomalu jsem začala couvat, ale zastavil mě zrak, co se mi díval do zad. Pomalu jsem se otočila a uviděla další měsíční draky. To již nebily královny, byli to normální draci. Ona byla jejich matka. A oni cítili, že je v nebezpečí. Byla jsem velmi vystrašená. Draci mě obklíčily že všech stran. Pomalu jsem se otáčela a couvala, takže jsem tam chodila do kolečka. Poté jsem narazila na kámen...

...zakopla...

...a spadla z pahorku dolů.