"Ona ví že je úžasná, ona ví že je úžasná
Lady, lady a trochu bad girl
Ona ví že je úžasná, ona ví že je úžasná
Lady, lady a trochu bad girl"
Ano, jsem úžasná. :*
Milý deníčku, můj psycholog mi doporučoval, abych si tě jako začal psát, prý mi to jako pomůže s psychickou stabilitou. Tak já jako začal, je to takovej experiment, fakt hustej, myslím. Rovnou od psychologa jsem šel do kavárny a tam jsem jako narazil na takovou baby. Řekl jsem jí zrovna, že vypisuju šek, ale místo toho si teď píšu deníček. Muchacha! Zní to jako zákeřný smích? No, asi zrovna ne, ve španělštině to jako znamená girl... Vůbec nevím, proč to here píšu. Zrovna stojíme u pokladny, vylezlo z ní, že na ten příšernej svetr nemá money. Tak jako že jí je mám prej dát. Já ale ji nic dávat nechtěl, řekl jsem, že prachy tu zrovna nemám a ona na mě začala ječet, že prej je jí to jedno a ať jí teda napíšu šek. Mám z ní trochu hrůzu, protože je taková jako bad girl, tak jsem jako souhlasil a teď nwm, co dělat. OMG, help! Strašně zle se na mě dívá.
Zamyslím se. "Měli by mi říkat Iron Ben..." Dívám se, co ona na to.
"Hmmm...Seš v pohodě?"
"Moje mysl je šperk..." zasním se. Ona se na mě ale dívá jako na blázna.
"Eh, tak já už půjdu, mám něco doma...eh, vlastně musím do práce a...no... určitě ti zavolám."
"Ouu, bejby, bejby, takhle to nejde..."
Dělá si ze mě srandu? Vždyť jsem za ni zaplatil to kafe a už jí dal ten šek na svetr.
"No tak...eh...ti napíšu?" rychle se snaží ze všeho vycouvat, zády srazí jeden stojan s nějakýma cool kloboukama.
Uchechtnu se. "More, nic tě nezastaví?" Vytřeští na mě oči. No jo, chápu, zapomněl jsem to best slovo. "Yeah!" dodám rychle. Snad jsem to ještě napravil.
"Tak jo. Můžeš mi vysvětlit, co máš za problém?"
OK. Tak tedy dobrá. Řekla si o to sama.
"Meju, meju nádobí ručně, ručně!" začínám vyjmenovávat. " A nemůžu si dovolit cokoliv odfláknout..."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Myslím, že je ta pravá. Psycholog mi s tímhle nepomůže. Potřebuju se svěřit se svými problémy někomu, komu jsem za to nezaplatil (když nepočítám ten svetr). A ona se vlastně zeptala...
"Vytírat hajzly... Za šedesát korun na hodinu v MC'Donalds!" Tam jsem v životě ani nepáchl, ale problém s tím teda mám.
A taky s tímhle: "Půlka naší země šňupe banány z lidlu. Jsem z doby, kdy nebyl mobilní telefón! A... a nemám čas, jsem byznys man! Kecy o tom, jakej sem, slyším z každý strany a pořád." Už jsem tak rozčilenej, že vyprskávám už jen jednotlivý věci. "Malý, velký zadky! Bikiny! Plavky!Thriller Vstanou jako zombie! Spermobanka! Tunel Blanka!" Vztekem začínám koktat. "Pi-pi-pistol... " pokračuju však dál. Jako pravý neohrožený hrdina. "Kolo-kolobežka.. Penny-penny-penny-pennyboard!"
(To protože na obojím neumím jezdit, ovšem to jsem jí samozřejmě neřekl)
"N-ne, ma-ma-mám se skvěle!"zařvu na ni."Ma-MÁM SE SKVĚLE!"
Úžasné, teď na mě zase všichni čumí, je fakt na nic být slavnej a oblíbenej a prostě cool popularita. Dívám se, zda mě má bad girl trochu začala brát vážně.
"Ty nemáš myčku, že myješ nádobí ručně?" "Ou, bejby, bejby, dřu jako blázen..."stěžuju si. Bez dalšího slova, se svetříkem v ruce a na vysokých podpatcích, se zdviženým nosem, pohrdavým úšklebkem naštvaně odsupí a já s kreditkou v ruce zůstávám sám.
