Už si nezahraješ...✔️

1.

,,Mamííííí,a kde je ten kytičkovanej ručnííík???!"
,, Vždyť jsi ho měla v Litomyšli, je v koši,v koupelně."
,,Ach jooo, tak já si vezmu ten prouhatej, jo?"
,, Ok, a to je ta poslední věc, kterou si máš zabalit nebo ještě něco?"
,, Už jenom hřeben, hygienu a tak. Já se hrozně těším!!! Vždycky je to tam úplně boží!!!"
,,Hmmm, to je dobře, že se ti tam tak líbí, ale vážně buď opatrná, mám takové špatné tušení."
,, Jo ježiš, vždyť lezu od tří let, nezapomínej, tak mám nějakou praxi, ne?"
,, Já někdy lituju, že jsem tě na ty kurzy vůbec přihlásila..."
   
~Jedu totiž na horolezecký tábor, kam jezdím každý rok a každý rok se o mně mamka stejně bojí. Už se nemůžu dočkat, už zítra, už zítra!!!

Už jsme tu, nic se nezměnilo. Starý Fred každý večer hraje u táboráku na kytaru a moje kamarádky jsou taky furt stejné. Jen pro nás lezecký tým má nějaké překvapení. Pořád mi vrtá hlavou, co by to jen mohlo být. O novém členovi nebo instruktorovi by se nám určitě zmínili a nedělali by takové tajnosti. S Eli jsme o tom v noci přemýšlely a napadaly nás jen samý blbosti. Nemůžeme se dočkat až nám to řeknou!

Tak 1. kapitola za námi! Děkuji za všechny vote, sledování a komentáře. Je to můj první příběh, takže ocením komentáře, podle kterých bych mohla zlepšit mou tvorbu. Děkuji 😁😁😁