Dívka a kůň✓

Slza štěstí

Odvedla jsem Bleska do stáje a šla jsem ho vyčistit. Blesk byl hodný, vůbec sebou necukal, naopak kopyta a všechno ostatní dával na jedničku.
Radši jsem ho ještě zkontrolovala, jestli nemá někde zabodnuté trny nebo tak něco. Měl zapíchnutý jenom malý trn, ale nějak ho to nebolelo.
Kristýna mě vždycky chodila třeba po půl hodině kontrolovat, jestli jsem v pořádku.
Mně to nějak nevadilo, aspoň někdo věděl, jak se cítím.

Odpoledne jsem osedlala Bleska, abych se ujistila, že je v pořádku.
Na jízdárně byl sebevědomý a šikovný dost na to, aby jsme se dostali na závody. Jenže byl pořád z něčeho trochu vyplašený.
Řekla jsem si, že je to kvůli Rose, takže jsem to neřešila.

Dneska jsme zkoušeli cválat. A klusali jsme přes kavalety. Skočili jsme si i křížky. Jezdili jsme až do večera, než byla tma.

Na večeři jsme si povídali o Rose a Bleskovi. Jediný, o čem jsme si nepovídali, bylo o zaříkávači koní. Nechci, aby to věděla babička, stačí mi, že to ví Kristýna a Sam. Ale co.

Po večeři jsem šla za babičkou.

,,Ahoj babi."
,,Ahoj Emo."
,,Chci ti něco říct."
,,A copak Emo?"
,,Týna mi řekla po tom, co jsem ji vyprávěla svůj příběh, že jsem zaříkávač koní."
,,Ale to není možné! A co to je za ten příběh?"
Všechno jsem babičce do posledního detailu řekla.
,,Ale babi, neříkej Samovi a Kristýně, že jsem ti to řekla."
,,Tak dobře," řekla babička a zmatená odešla.

Já jsem šla do pokoje přemýšlet, jestli to byl dobrý nápad jí to vyzradit. Jenže minulost už vrátit nejde. Nejde to do té doby, než vědci nepostaví stroj času. Ale i tak jsem o tom přemýšlela.

I když jsem šla spát v devět hodin, usnula jsem až v jedenáct. Pořád mi všechno vrtá hlavou. Rose, Blesk, zaříkávač koní. Prostě všechno. Přijela jsem sem na normální prázdniny, a teď jsou to nenormální prázdniny, na které nikdy nezapomenu.