Dívka a kůň✓

Nemilé překvapení

Blesk pořád po včerejším dnu je vyplašený a je prostě nesvůj. Zkoušela jsem ho uklidnit, ale nic.

,,Nech ho o samotě," řekla babička.
,,Určitě ho to přejde," přišla Týna, ale na to hned odešla. Asi jenom procházela.
,,Týna má pravdu.... Běž si odpočinout a potom se třeba zklidní."
,,Třeba mu pomůže pamlsek," řekl Sam.
,,To jsem zkoušela a nepomohlo to."
Všichni jsme se po chvilce z debatního kroužku rozešli.

Celé dopoledne jsem si lámala hlavu, co se s ním stane.

Na oběd bylo dobré jídlo, jenže já jsem se v tom jenom přehrabávala.

,,Chutná ti to," optala se babička.
,,Jo chutná.......Jenom nemám hlad."
,,Emo, jestli se pořád trápíš kvůli Bleskovi, tak nemusíš. Tolik koní se už splašilo a trvalo jim pár dní, než zase budou klidní. Každý kůň se musí za život aspoň dvakrát splašit," dořekla babička a s tím slovem odešla.

Šla jsem se projít ke stájím a najednou proti mně tryskem běží Blesk. Bohužel ale dělal, že mě neviděl. Uhla jsem na stranu a Blesk běžel do lesů.
Vyčerpaná jsem došla ke všem a pověděla, co se stalo.

,,To je u Bleska normální," řekla babička.
,,Poslední dobou pořád utíká..... Ale nevíme kam."
Kam pořád utíká? Tuhle otázku jsem si kladla celou tu dobu.

Odešla jsem do pokoje. A přesně vím, co mám dělat.
Vzala jsem si na sebe lehký šátek, protože je léto, fotoaparát a další malé věci. Jo, a samozřejmě pamlsky.

Pomalu jsem se vyplížila z ranče a šla po stopách v blátě od včerejšího lijáku. V lese bylo ještě trochu vlhko.
Zaslechla jsem řechtání koní z křoví. Pomalu jsem rozevřela křoví na dvě půlky a sledovala, co se děje. Co? To není možné!