Forever yours (Loki x Sigyn)

Král a královna

Otevřely dveře a vstoupily stráže. Pokynuly nám abychom je následovali, ale proč bychom měli dobrovolně kráčet na popravu.

„Pohněte sebou kůže líný!" Zařval na nás jeden ze strážných a čekal naši reakci.

Zabít ho. Pomalu a bolestivě. Musím to nutkání potlačit jinak bych se rovnou mohl jít podřezat.

Neochotně jsme se zvedli a následovali je. Procházeli jsme lodí až k východu.

„Tady jsou. Co vám tak trvalo?" Vyjela na stráže ta žena.

„Odpusťte kapitánko, nechtěli jít." Odvětili se strachem.

Zdálo se, že kapitánka této lodi neměla problém s trestáním i svých vlastích vojáků.

„Hm, takže jste mě nechali radši čekat?!" Zařvala a uhodila ho do hlavy tou zvláštně vypadající tyčí. Strážný se skácel k zemi a nehnutě na ní ležel. Byl mrtvý.

Zíral jsem na nehybného, krvácejícího muže a na šťastný výraz v kapitánčině tváři. Jsem zvyklý zabíjet dá se říci, že mi to přináší, jaké si potěšení, ale on patřil mně. To já jsem měl právo ho zabít.

„Jdeme!" Zavelela a my jsme se poslušně vydali za ní vstříc našemu osudu.

Šli jsme skrz velké město a vzápětí došli do velkého zámku.

_______

Procházela jsem dlouhou skromně osvětlenou chodbou. Královna si žádala mou přítomnost v nějaké neodkladné události. Vešla jsem do hlavní místnosti s trůnem a upoutala na sebe pozornost všech přítomných. Prošla jsem kolem neznámých osob a sklonila se před královnou a králem Laurécie.

„Vaše Výsosti." Pronesla jsem co nejpečlivěji.

Mé snažení ignorovat ty cizí osoby mi zatím vycházelo, ale oni na mě naopak přímo zírali.

Královna kývla a pokynula mi abych se posadila vedle ní na nejmenší trůn. Na můj trůn.