Forever yours (Loki x Sigyn)

Nedbaje následků

Sigyin pohled:

Seděla jsem jak na jehlách. Každým okamžikem jsem čekala Lokiho smrt, a to i přes to, že jeho soupeř vypadal vážně zoufale. Když na něj zaútočil přikryla jsem si svou otevřenou pusu dlaní abych zakryla vyděšený výkřik. Tento den jsem se modlila snad nejvíc a nejpoctivěji ve svém životě. Musí přežít, slíbil mi to. Házel s ním jak s hadrovou panenkou a já jsem se jen zmohla na slzy smutku. Nic nešlo dělat, a to mě mučilo. Ale potom se stalo něco nemožného. Místo jednoho Lokiho jich bylo několik desítek. Co to sakra je?! Jak? Jako kdyby tohle nestačilo Loki se najednou ocitl za svým protivníkem a podřízl ho. Teď už jsem tomu vůbec nerozuměla. Proč mi vůbec nic neřekl? Proč mi neřekl, že něco takového umí? Pořád jsem na něj zírala, neschopna jakékoliv reakce a pak mi to došlo. On vyhrál, je na živu. Ach Loki já tě miluju! Pootočila jsem hlavu a podívala se na matku, která vypadala, že by pohledem mohla vraždit. Ani jsem se jí nedivila, upřímně ho nenáviděla a její plán zavraždit ho co nejdříve nevyšel. Naštěstí.

Jakmile jsme dorazili do zámku a matka mě spustila z dohledu, běžela jsem za ním. V tu chvíli mi byly úplně ukradené následky z porušení máminých podmínek. Vtrhla jsem do komnaty a nehledě na to, že tam byl i Thor, jsem skočila na Lokiho. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a vášnivě ho políbila. Muselo to být vážně divný.

„Ehm já vás asi nechám." Promluvil rozpačitě Thor a odešel.

Tahala jsem ho za vlasy a přejížděla jazykem po jeho krku a on na oplátku mačkal můj zadek a hladil mě po zádech. Vypadali jsme, jak bezhlaví blázni.

„Sss Sigyn," Zasyčel bolestí. „jsem dost potlučený. Musíš na mě být hodná." Usmál se a líbnul mě na tvář.

„Promiň nějak mi to nedošlo." Omluvně jsem usmála a stoupla si zpět na své nohy. „Vyléčím ti to."

„To je v pořádku já to zvládnu sám."

„Tohle mi vysvětlíš později a já ti to chci vyléčit." Přejela jsem mu vzrušeně po prsou a mrkla na něj. Usmál se a souhlasně kývl.

„Musím ještě sehnat vodu." Políbila jsem ho jemně na rty a vydala se do kuchyně pro vodu.

Když jsem se vracela se džbánem plném ledovévody, ležel už polonahý na posteli a čekal na mě. Vypadal vážně hrozně. Všudena jeho těle se začínaly barvit nově vznikající modřiny. Díkybohu to byly jenommodřiny, a ne nic vážnějšího. Trošku jsem ho polila a začala. S každým mýmdotykem jeho zranění bledla až naprosto zmizela. Po chvíli to byl zase tenneodolatelný Loki, kterého tak miluji.