Dramione | CZ

Pomůžu Ti Malfoyi.

Po tom, co jsem ho dotáhla dovnitř jsme mlčky seděli vedle sebe. Nedokázala jsem se už znovu optat na tu hroznou věc. Pokuď by to byla pravda, Harry by měl opět pravdu.

"Jsem, ale nechtěl jsem" z ničeho nic odpověděl a zakoukal se na skříňku před ním. Už jsem takovou viděla, ale nevím přesně kde.

"Nechtěl? Kdyby jsi nechtěl, neuděláš to!" Vykřikla jsem naštvaností a snažila se uklidnit.

"Nechápeš to ani nepochopíš, ačkoliv bych to vysvětloval jakkoliv" vzhlédla jsem k němu a jeho oči byly velmi bolestivými, ale ani to mě nepřesvědčilo.

"Tak to zkus, jinak to nezjistíš" pobídla jsem ho již se zklidněným hlasem.

Chvilku mu trvalo než odpověděl, zřejmě přemýšlel, jakými slovy to podat a nebo jestli to má vůbec říct.

"Byl jsem vychován drsně, při jakékoliv chybě mě otec potrestal kletbou cruciatus. Kdykoliv jsem byl milý a snažil se pomáhat, opět ji na mě použil. Naučil jsem se být ke světu chladný, arogantní a bez srdce. Pak se opět vrátil, ten jehož jméno se nemá vyslovovat, Voldemort. Řekl mi, že pokud to nepříjmu a nesplním úkol jenž mi zadal, tak vyvraždí Ty, na kterých mi nejvíce záleží a pak i mě na čemž mi tak nezáleží, ale na mých blízcích ano." Dokončil svůj monolog a šlo na něm vidět jak si pořádně oddech, jakoby mu právě spadl kámen ze srdce. Až teď jsem si uvědomila, jak celá léta musela být pro něj těžké. Netušila jsem ani z mála, že tohle musel celé léta zažívat a bojovat sám se sebou. Být na jeho místě udělám totéž, ale zarazilo mě, jak mluvil o tom úkolu. Jaký úkol? Nějaký útok na Harryho? Či Bradavice? Ráda bych se ho zeptala, ale trošku se bojím a počítám s tím, že na tohle už by odpověď nebyla.

"jaký ukol?.." tiše jsem se zeptala a modlila se, ať mě nepošle do háje.

"To ti neřeknu, už teď jsem řekl víc než jsem mohl a nemůžu vědět jestli ihned nepoběžíš za poskokama a nevyliješ jim všechno, co jsem ti teď řekl"

"Neřeknu. Jsem nebelvirčanka, pokud ti řeknu, že to neřeknu, opravdu si nechám vše pro sebe." Lehce jsem se usmála na Draca, aby mi aspoň trochu důvěřoval.

"Dobře". Odpověděl jednoduše a ducha nepřítomně.

Asi už půjdu. Musím všechno vstřebat v mé ložnici. Už teď se toho stalo tolik a ještě tohle. Tohle je na normálního člověka příliš.

Zvedla jsem se a vyšla z komnaty rovnou do své ložnice, kde jsem si lehla a přemýšlela, jak mu pomoct. Chtěla jsem mu strašně moc pomoc, ale problém byl v tom, že nevím jak. Ano, už jsme s Harrym a Ronem zvládli mnoho, naučila jsem se rychlému myšlení ale tohle? Ani nevím jaký zadal úkol Dracovi. Jen tuším, ale doufám, že to tak není. Možná bych s ním mohla jít za Brumbálem. On by byl schopen pomoct jemu a jeho matce, ale pochybuji, že s tím bude souhlasit. Na to má vysokou svou hrdost.

S tím jsem usnula. Nevím až kam se mé myšlenky dostali, ale mé oči nad přemýšlením o namyšleném blonďákovi mě zmohli..
-

Nevím, jak jsem ji dokázal to vše říct. Neměl jsem to nikomu říkat a obzvlášť ji. Nechápe to a může to kdykoliv jít říct lasičákovi a zjizvenci. To nechci, ale zdá se, že si ve mě našla důvěru. Je pravda, že nebelrvírští stojí při sobě a pomáhají si ať se děje cokoliv, ale kdo by pomáhal někomu jako jsem já. Namyšlenému blonďákovi, který se přidal ke smrtijedům.
-
Ráno jsem se probudila s nápadem pro blonďatého chlapce. Bylo ještě brzy ráno, proto jsem doufala, že ho uvidím na snídani.

Svázala jsem své neposedné vlasy do neupraveného drdolu, navlékla jsem si tepláky, obyčejnou mikinu a vydala jsem se do sálu.

Přišla mi cesta šíleně dlouhá, opravdu jsem ho tam chtěla najít a také že našla. Nevím jestli mám opravdu štěstí a nebo jen studenti ještě spali, ale byl tam jediný.

Vyšla jsem směrem k němu a sedla si.

"Co tu děláš Grangerová?" Jak mě uviděl, že si k němu sedám, málem se zadusil toastem.

"Přišla jsem na něco. Co kdybych o tom řekla Harrymu a společně by jsme na něco přišli? Zdá se to jako dost blbý nápad, ale určitě by to pochopil a snažil se Ti pomoct.." zhluboka jsem se nadechla poté, co jsem to dořekla. Počítám s tím tak trochu, že mě odpálkuje.

"Grangerová, tobě doslova hráblo. Ses naivnější než jsem si myslel, ale to asi mudlovské šmejdky jsou" ano. Zabolelo mě to, ale měl pravdu, je to hloupost, co jsem si myslela. Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět, tak jsem se zvedla a odešla jsem. Pokaždé mě dokázal dostat do situace, kdy jsem nedokála říct ani slůvko.

Vešla jsem do společenské místnosti a zavolala si Winky.

"Co vám mohu nabídnou Hermiono?" Nesměle se malá skřítka zeptala.

"Přineseš mi prosím něco k snídani? Děkuji Winky" usmála jsem se na malé, roztomilé stvoření.

"Samozřejmně má paní" lusknutím zmizela a ihned tu zas byla s obrovskou snídaní.

"Děkuju Winky! Teď už jdi a vyspi se" hrdě jsem se usmála, protože takový postoj k domácím skřítkům jsem zajistila já. Nelíbilo se mi, jak se k nim druzí chovají a proto jsem o jejich právo dost tvrdě bojovala. Zachází se s nimi lépe a oblékají se tak, jako my. Konečně.

"Cokoliv Hermiono" usmála se a opět lusknutím zmizela.

Začala jsem jíst a po chvilce si ke mě přisedl Harry. Vzhlédla jsem k němu stále naštvaná.

"Herm, než mi začneš nadávat, chci Ti říct, že Cho proti mě použila nápoj lásky, pak toho litovala a odčarovala mě.. i když to není má chyba, jsem z toho nešťastný. Velmi Ginn miluju.. pomůžeš mi prosím?" Prosebně se na mě podíval a já se pousmála.

"Jasně, že Ti pomůžu. A promiň, jak jsem tehdy po Tobě vyjela.. v tu chvíli jsem se nedokázala ovládnout" smutně jsem se pousmála a objala ho.

"Já to chápu, nezachoval bych se jinak v této situaci." V pevném objetí jsme se drželi celou věčnost. Byla jsem ráda, že se vše vyřešilo a udobřili jsme se.

Dohodli jsme se, že půjdem společně na oběd a dohodneme se na řešení, ale myslím si, že to bude opět v pořádku, Ginn se stejnak zlomí.

Malfoy

Seděl jsem na obědě a poslouchal ty dva magory, jak se baví o jídle. Fakt nikdy nepochopím, jak můžou myslet jen na jídlo. Pro ně není nic důležitější, ale aspoň mám jiné myšlenky.

Do sálu přišel zjizvenec a Hermiona, asi se už udobřili? Pamatuju si, že byla na něj tehdy dost naštvaná kvůli tomu, že zjizvenec se líbal s tou vietnamkou.

Na chvilku se na mě podíval a změřil si mě pohledem. Doufám, že mu Grangerová nic neřekla. Jinak bych je musel opravdu zabít.

Tak a nová kapitola na světě:) líbí se vám tento příběh? Kdyžtak budu ráda za všelijaké připomínky❤